Říjen 2011

George S. Patton (Dopis pro syna)

1. října 2011 v 0:13 Váleční Hrdinové
Generál Patton a jeho supervzkaz
Kdyby dnes začla válka a vy jste museli narukovat, pravděpodobně napíšete svým známým smsku "Jdu bojovat lol" a tím to pro vás skončí. Ale v dobách, kdy si lidé psali dopisy, to bylo přeci jen trochu jiné. Příkladem toho je i dopis, který napsal americký generál George S. Patton při zahájení invaze v Normandii. Dopis byl adresován Pattonovu synovi, který v té době studoval na vojenské škole - a podle nás jde o jeden z nejlepších vzkazů v dějinách.
Ještě než vám tu ale ten dopis předvedeme, dáme si historický rychlokurz: Patton byl možná trochu blázen a v dnešní době politické korektnosti by neměl šanci. Ale za války byly jeho schopnosti a odhodlání neocenitelné. Právě jeho armáda osvobodila západní Čechy, a kdyby ho nezastavili politici, dostal by se do Prahy mnohem dřív než Rusové. On je autorem skvělých hlášek jako "Ať má bůh slitování s mými nepřáteli, protože já ho mít nebudu" nebo "Válku nevyhrajete tím, že zemřete pro svou zemi. Vyhrajete ji, když přinutíte vašeho protivníka, aby on zemřel pro tu svou" či dokonce "Je lepší mít německou divizi před sebou než francouzskou za sebou." Ale teď už ten slíbený dopis:
"Milý Georgi,
dnes ráno se začala spojenecká vojska vyloďovat na francouzském pobřeží. Jednotky, kterým velím, tam ještě nejsou, i když bych si přál být u toho. Je krásný slunečný den, dobře by se bojovalo - a už mě nebaví jen sedět. Nemám v plánu tam umřít. Ale nikdo z nás nežije věčně, takže kdyby k tomu došlo, nedělej si s tím starosti. Jen se snaž, ať si pak vedeš lépe než já.
Každý má před bitvou strach, ať jde o jeho bitvu první nebo poslední. Ale jen zbabělci dovolí tomuto strachu, aby je ovládl. Vím, že ty to nikdy neuděláš - krev, která ti koluje v žilách, je toho zárukou... Tak to prostě je. Ať se ti klidně třesou nohy, ale stejně na nich vyjdi bojovat s nepřítelem.
Existují dva typy úspěšných vojáků. Ti, kteří v ničem nevyčnívají, a ti, kteří vyčnívají ve všem. K tomu druhému typu patřím i já. Vím, že kvůli tomu jsem u mnoha lidí nepopulární, ale to je prostě můj způsob. Člověk si musí zvolit svou cestu a držet se jí. Lidé, kteří nejsou sami sebou, nejsou ničím.
Abys byl úspěšným vojákem, musíš znát historii. Data a detailní údaje o taktice jsou ale zbytečné. Co se musíš naučit je způsob, jakým lidé reagují. Zbraně se mění, ale lidé zůstávají stále stejní. Abys vyhrál bitvu, nepotřebuješ porazit nepřátelské zbraně. Potřebuješ zničit psychiku nepřátelských vojáků... Poznáš, že válka je snadná. Zjisti, jak můžeš nepříteli nejvíc ublížit, a pak to udělej. Neukvapuj se, zvažuj rizika. Můj přístup je, že pokud mám 50% šanci na úspěch, jdu do toho. Věřím, že bojové kvality amerických vojáků pod mým velením vydají za to 1%, které nakonec bude hrát v náš prospěch. Válku nemůžeš vést bez rizika, ale na druhé straně ještě žádný mrtvý generál nebyl za svou taktiku kritizován, takže to ti může být útěchou.
Jsem přesvědčen, že každý velitel, který jde do boje s tím, že se vrátí buď jako vítěz nebo v rakvi, má vítězství jisté. Kdo se bude držet doktríny "Přežij, abys mohl bojovat příště," ten je předem poražen.
Nejdůležitější vlastností vojáka je sebedůvěra. Naprostá a ničím neomezená. Můžeš pochybovat o svém vzhledu, své inteligenci nebo o svém sebeovládání, ale abys vyhrál válku, musíš bezvýhradně věřit ve své vojenské schopnosti. Své úspěchy přičítám právě tomu, že jsem o svých vojenských schopnostech nikdy nezapochyboval. Mnozí lidé se mnou nesouhlasí, ale mýlí se - historie dá za pravdu mně.
S vojenskými dovednostmi se nenarodíš. Musíš je získat tvrdým tréninkem. Záleží jen na tobě, jak usilovně za svým cílem půjdeš. Myslím, že tvoje rozhodnutí strávit léto studiem a nikoliv zábavou ukazuje, že máš dostatečně silný charakter a velké ambice. Obojí je obdivuhodné.
Vojáci, a vlastně všichni muži, obdivují hrdiny a půjdou za nimi kamkoliv. Dobří velitelé to vědí, a proto splňují všechno, co sami od svého mužstva chtějí. V jednotkách, kterým jsem velel, byli vždy všichni předpisově oblečeni, bezchybně zdravili, v akci se rozhodovali rychle a účinně. To proto, že jsem jim sám šel příkladem. To, jak může jeden muž svým chováním ovlivnit tisíce jiných, mě nepřestává ohromovat. Pořád musíš jednat jako na přehlídce. Důstojníci, kteří kvůli své lenosti nebo pochybné touze po popularitě dovolí ve svých jednotkách pokles disciplíny nebo ústrojové kázně, v bitvě selžou. A pokud selžou v bitvě, jsou to potenciální vrazi. Neexistuje nic jako "voják, dobrý v poli." Prostě jseš buď dobrý voják nebo špatný voják.
Už to začíná být trochu dlouhé kázání. Ale neboj se, že by to měla být má labutí píseň, protože ta to rozhodně není. Svou práci jsem ještě neskončil!
Tvůj milující otec."
Nemůžeme si pomoci, ale docela bychom řekli, že na platnosti Pattonových slov se toho zas tak moc nezměnilo, i když je napsal před více než 65 lety. A nemyslíme si, že by dnešní vojenští velitelé dokázali sesmolit něco lepšího - ne, ti by se utopili v nicneříkajících opatrných formulacích, aby náhodou nikoho neurazili.

Llewelyn Chilson

1. října 2011 v 0:00 Váleční Hrdinové

Vypadá neškodně. Ale sám pobil desítky Němců!

Až vám nějaký chytrák bude tvrdit, že ve skutečné válce se nedá bojovat Rambo stylem, vysmějte se mu. Llewelyn Chilson zabil desítky Němců v naprosto šílených sólo akcích!

Vypadá neškodně. Ale sám pobil desítky Němců!

Llewelyn Morris Chilson. To nezní jako jméno akčního hrdiny. A když se podíváte na Llewelynovy fotky, rozhodně neuvidíte svalnatého supermana s hranatou čelistí a krvelačným pohledem. Spíš si řeknete, že tenhle chlapík s tuctovou tváří a postupujícími kouty není ničím zajímavý. Chyba. Llewelyn Chilson získal za svoje bojové úspěchy 29 medailí - a stal se druhým nejvyznamenávanějším americkým vojákem ve druhé světové válce.

Llewelyn Chilson byl aprílové dítě - narodil se v Ohiu 1. dubna 1920. Tím ale legrace skončila. "Vyrůstal jsem v drsném prostředí - a už odmalička jsem byl zvyklý bojovat," popisoval později. Strávil tři roky na střední škole, pak se stal řidičem kamiónu - a asi by vedl celkem nevzrušivý život, kdyby nezačaladruhá světová válka. Llewelyn prošel výcvikem, vyfasoval mundůr a odjel bojovat do Evropy.

Do akce se vojín Lllewelyn dostal v červenci 1943, kdy se zúčastnil invaze na Sicílii. Do konce války prošel mnoha bitvami v Itálii, Francii a Německu, byl několikrát zraněn, ale hlavně: Bez ohledu na nebezpečí dělal Němcům ze života peklo a podle některých historiků byl vůbec největším hrdinou druhé světové. Zde jsou příklady jeho nejvýznamnějších akcí, za které byl vyznamenán:

17. února 1944, Aprilia, Itálie: Spolu se třemi dalšími vojáky padl Chilson do německého zajetí. Už po pár hodinách využili zmatku, způsobeného dělostřeleckou palbou, uprchli a cestou ke svým liniím dokonce zajali čtyři německé vojáky. Zajatí Němci měli cenné informace, které vedly k úspěšnému spojeneckému protiútoku.

26. listopadu 1944, Denshein, Francie: Chilsonova četa se v noci dostala pod těžkou palbu z pušek a kulometů. Chilson odhadl, odkud nepřátelská palba přichází, a nepozorovaně se připlížil na dvacet metrů k německým pozicím. Poté na Němce zaútočil. Dvěma granáty a střelbou zabil tři němecé vojáky a devět dalších donutil se vzdát.

Llewelyn Chilson
26. března 1945, Gernsheim, Německo: Při překračování řeky Rýn byl zraněn velitel Chilsonovy čety. Chilson iniciativně převzal velení a navzdory těžké palbě vedl četu do protiútoku, který skončil zabitím jedenácti německých vojáků a zajetím 225 dalších. Chilson osobně v této akci zničil muniční vozidlo, dva těžké kulomety a tři vozidla s protiletadlovými kanóny.

31. března 1945, Obernau, Německo: Chilson vedl pětičlennou hlídku, která měla zjistit sílu Němců v městě Obernau. Navzdory těžké palbě dokázala hlídka svůj úkol splnit, odhalila německá postavení a v boji zblízka zničila německé opevněné postavení, díky čemuž mohly další americké jednotky do města vstoupit jen za minimálního odporu. Během boje se Chilson mimo jiné i vrhl do nepřátelské palby a odtáhl do bezpečí zraněného kolegu.

31. března 1945, Horsental, Německo: Když se americké jednotky přiblížily k městu Horsental, přivítala je těžká palba z německých protiletadlových kanónů i pěchotních zbraní. Chilson v německé palbě utíkal 300 metrů k nejbližšímu americkému tanku, vyskočil na něj a navigoval jeho posádku do míst, odkud bylo možné na Němce nejlépe zaútočit. Nekrytý na tanku zůstal po celou dobu boje, při němž bylo zabito šest nepřátelských vojáků a sedm dalších zraněno.

25. dubna 1945, Meilenhofen, Německo: Chilsonova rota vstoupila do města Meilenhofen a záhy se ocitla pod palbou z německých těžkých zbraní. Chilson se rozjel Němcům vstříc v jeepu, vybaveném kulometem. Zastavil uprostřed ulice a začal pálit na německé pozice. V následujícíh minutách sám zničil dvě protiletadlová děla a jedno dělo ráže 88 mm. Další 88 mm dělo vyřadil z boje tím, že zabil jeho obsluhu; postupně zabil i okolo 40 německých pěšáků. Ještě tentýž den se Chilson vyznamenal i u nedalekého Zellu. Na zabaveném německém motocyklu prováděl průzkum a odhalil postavení pěti 20 mm kanónů. Na vzdálenost 50 metrů po něm jeden z kanónů střílel a zničil jeho motocykl. Nezraněný Chilson se poté rozeběhl přímo ke kanónu, granátem zabil jeho tříčlennou obsluhu a kanón vyřadil. Poté doběhl zpět ke své jednotce a řídil palbu tanků, která zničila i zbývající kanóny.
27. dubna 1945, Neuberg, Německo: Četu, v níž byl Chilson, drželi Němci v šachu silnou palbou z druhého patra domu na protější straně ulice. Situace se jevila bezvýchodně, a tak Chilson vyběhl ze svého úkrytu, v těžké palbě prosprintoval přes ulici a vběhl do domu, ze kterého Němci stříleli. Dva z nich zabil granátem, dalších osm se mu vzdalo. Americká četa poté dům beze ztrát obsadila. O chvíli později se situace opakovala u dalšího domu. I do něj nakonec Chilson vběhl, a byť byl zasažen do ruky, zastřelil dva Němce a zajal třetího.

Dobré, ne? Ale Chilsonův příběh byl ještě filmovější! S kulkou v ruce z poslední akce byl poslán do nemocnice do anglického Stockbridge - a zde se seznámil s oštřovatelkou Mary Armstrongovou, kterou si později vzal. Je jen velká škoda, že Llewelyn už není mezi námi - zemřel v roce 1981, v poměrně nevysokém věku 61 let.
Válečný hrdina Llewelyn Chilson 01
Válečný hrdina Llewelyn Chilson 02
Válečný hrdina Llewelyn Chilson 03
Válečný hrdina Llewelyn Chilson 04
Válečný hrdina Llewelyn Chilson 05
Válečný hrdina Llewelyn Chilson 06
Válečný hrdina Llewelyn Chilson 07