Mauser HSc

6. února 2011 v 19:30 |  Pistole
Image


Když v roce 1929 uvedla firma Walther na trh pistoli PP, a o necelé dva roky později její kompaktní verzi PPK, bylo všem zasvěceným jasné, že do budoucna budou tyto zbraně představovat etalon v kategorii obranných a kapesních pistolí. Walthery sice nebyly prvními pistolemi s dvojčinným spoušťovým mechanismem (toto prvenství patří zbraním českého puškaře Aloise Tomišky), ale díky promyšlenému marketingu a silnému finančnímu zázemí zbrojovky Walther znamenaly skutečný mezník. Ostatní, zejména němečtí výrobci zbraní museli nějak reagovat: jejich dosavadní typy obranných pistolí prakticky ze dne na den zastaraly.

Jako poslední z tzv. Velké Trojky (Walther, Sauer und Sohn, Mauser) přišla se svou moderní dvojčinnou kapesní pistolí právě oberndorfská zbrojovka. Konstruktér Alex Seidel na ní sice pracoval už od roku 1934, ale přípravné práce se vlekly, a kromě toho, u Waltherů si dali svou novinku ošetřit celou řadou patentů. Prakticky nic nebylo možno okoukat u konkurence, musela se najít nová konstrukční řešení. A když se podařilo nový projekt v roce 1938 konečně dotáhnout do výrobního stadia, byla už válka na spadnutí a prioritu v přidělování výrobních kapacit dostaly pistole P.38 a pušky K 98k.
Protože všechno zlé je obvykle i pro něco dobré, dlouhý čas na přípravu měl pozitivní vliv na kvalitu nové zbraně. Zrodila se pistole skutečně jednoduché, promyšlené konstrukce a designu tak nadčasového, že ani dnes nepůsobí zastaralým dojmem: Mauser HSc.
Zavedení výroby téhle u nás málo známé pistole předcházely dva vývojové typy, HSa a HSb, mírně konstrukčně odlišné, které se ale z různých důvodů do sériové produkce nedostaly. S největší pravděpodobností proto, že některé jejich konstrukční uzly byly pokryty patenty, chránícími Walther PP. Podivná zkratka HSc tedy zcela jednoduše znamená Hahn, Selbstspanner (vnější kohout, spoušťové napínání), a ono malé "c" označuje třetí model.

TTD Mauser HSc
ráže: 7,65 mm Browning
délka: 162 mm
výška: 110 mm
šířka: 29 mm
hmotnost: 585 g (s prázdným zásobníkem)
délka hlavně: 82 mm
délka záměrné: 127 mm

Popis konstrukce
Mauser HSc je kompaktní, elegantní malá pistole ráže 7,65 Browning. Vzhledem k výkonu náboje využívá principu zpětného rázu neuzamčeného závěru. Je vybavena klasickým dvojčinným (SA/DA) spoušťovým mechanismem s vnějším kohoutem, a jednořadým zásobníkem na 8 nábojů. Na rozdíl od Waltheru PP a PPK není hlaveň pevně spojena s tělem pistole, místo toho je přidržována ve svém lůžku odpruženým suvným členem ("Laufhalter"), uloženým v zesílené duté přední části lučíku spouště (viz. obr. 2).

Image
Obr. 2.
Způsob uchycení hlavně

Závěr má na vnitřních stranách čtyři výstupky, jimiž je veden v drážkách na bocích horní části těla pistole. Vodicí drážky jsou oboustranně přerušené kvůli možnosti oddělení závěru od těla během rozborky. Toto řešení má sice negativní vliv na přesnost, na druhou stranu však usnadňuje údržbu a čištění. Velká šroubová předsuvná pružina závěru je navlečena přímo na hlavni a vedena jejím vnějším průměrem.
Závěr samotný je víceméně klasického uspořádání, vznikal frézováním z výkovku. Obsahuje vytahovač s pružinou, letmo zavěšený na pravé straně za výhozním okénkem (tatáž pružina, prostřednictvím malé opěrky s půlkulovým zakončením, současně vymezuje polohy tělesa pojistky), úderník včetně repulsní pružiny a pojistné ústrojí, ovládané páčkou na levé straně. Na horní ploše závěru se nacházejí mířidla, tvořená pevnou muškou obdélníkového průřezu, vytvořenou přímo z materiálu závěru, a hledím uchyceným v rybinové drážce. Zářez hledí má tvar širokého U, což z dnešního pohledu působí neprakticky, ale ve druhé polovině 30. let to bylo běžné. Mířidla jsou částečně "zapuštěna" v mělké drážce na hřbetu závěru, jejíž povrch je zdrsněn vysekávaným křížkovým vzorkem k redukci nežádoucích odlesků.
Spoušťové a bicí ústrojí poněkud nezvyklé konstrukce je uloženo v dutině těla pistole a je přístupné po sejmutí levé střenky. Skládá se ze spouště v podobě dvouramenné páky, spoušťového táhla, záchytu kohoutu, vypínače, a ze součástky, plnící současně funkci vyhazovače, zásobníkové pojistky a záchytu závěru. Samotný kohout má tvar čtvrtkruhové výseče. Na povrch zbraně vystupuje jen malý zdrsněný palečník válcového tvaru a celý kohout je navržen tak, aby v kterékoli poloze zakrýval přístup k pohyblivým součástkám mechanismu zbraně a bránil tak vnikání nečistot. Šroubovou bicí pružinu s vodítkem umístil konstruktér vertikálně do hřbetu rukojeti. Dolní konec vodítka je opatřen bajonetovým spojem, na němž je zavěšen záchyt zásobníku - předpětí bicí pružiny tak současně zajišťuje odpružení záchytu. Podobný princip je použit u pistole P.38.

Pojistka na pojistku
Pojistný systém Mauseru HSc lze považovat za skutečně promyšlený a na svou dobu velmi pokrokový. Páčková pojistka na závěru (vodorovně odjištěno, šikmo dolů zajištěno) je tvořena válcovým tělesem, které prochází příčně závěrem a ve svém středu má vypracovaný otvor pro úderník. Ten je tvarován tak, že v poloze "zajištěno" pojistka zatlačí úderník do závěru a současně odkloní jeho zadní část směrem vzhůru, z dosahu hlavy kohoutu. V této poloze zapadne ozub na hřbetě úderníku do vybrání v dutině závěru - úderník je tedy zcela vyřazen z funkce a znehybněn. Zdá se, že některé prvky tohoto pojistného systému inspirovaly v 70. a 80. letech italské konstruktéry při navrhování pistole Beretta 92F. Konstrukce a princip funkce jsou dobře patrné z obrázku č. 3., pocházejícího z patentového spisu z roku 1934.

Image
Obr. 3.
Konstrukce pojistky

Popsaný systém je navíc prostřednictvím vypínače funkčně svázán se spoušťovým a bicím mechanismem. Výsledkem je velmi bezpečný pojistný celek, jenž však klade z dnešního pohledu neobvykle velké nároky na střelce - musí si jednoduše pamatovat, jak co kdy funguje a nefunguje.
Jestliže pistoli zajistíme při napnutém kohoutu, lze stiskem spouště bezpečně vypustit kohout do klidové polohy. Zajistíme-li zbraň při kohoutu v přední (klidové) poloze nebo s kohoutem na pojistném ozubu, nelze kohout ručně napnout, ani stisknout spoušť natolik, aby došlo k výstřelu ve dvojčinném režimu. Pokud při zajištěné zbrani natáhneme závěr a nabijeme tak náboj do komory, bude kohout po uzavření závěru automaticky vypuštěn na pojistný ozub.
A aby to neměl uživatel příliš jednoduché, má Mauser HSc ještě zásobníkovou pojistku - povytažením nebo vyjmutím zásobníku se sklopí vyhazovač/záchyt závěru do takové polohy, že zahnutý výstupek na jeho přední části zachytí a zablokuje spoušťové táhlo. Z pistole nelze vystřelit bez ohledu na polohu kohoutu. Trochu přepojistkováno... Ale je to opravdu velmi bezpečné a (promiňte mi ten výraz) blbuvzdorné.

Oproti Waltherovým pistolím je Mauser vybaven střeleckou pohotovostí, jež po vyprázdnění zásobníku zadrží závěr v otevřené poloze. Na rozdíl od současných zbraní ale nemá jeho střelecká pohotovost žádný vnější ovládací člen, funguje samočinně. Ke znovunabití stačí vytáhnout prázdný zásobník a zasunout do zbraně nový. Zasunutím plného zásobníku (nebo povytažením a opětovným doražením prázdného) se závěr automaticky uzavře.
Dřevěné střenky jsou k tělu zbraně uchyceny pomocí šroubů a tvoří kryt spoušťového mechanismu. Původní zásobníky mají ploché dno z ocelového plechu, signované logem firmy Mauser. Vývodky zásobníků jsou rovné, otevřeného typu, podavač byl frézován z ocelového výkovku a na funkčních plochách leštěn. Většina součástí zbraně vznikala třískovým obráběním, malé části mechanismu (spoušťové táhlo, střelecká pohotovost, vodítko bicí pružiny aj.) se vysekávaly a ohýbaly z plechu.
Všechny pistole, včetně oněch prodávaných na civilním trhu, byly výrobcem dodávány s rezervním zásobníkem a v opaskovém pouzdře uzavřeného typu z hnědě lakované kůže (používala se vepřová štípenka).

Rozborka a sborka
Rozebírání Mauseru HSc je až kuriózně snadné, ale je třeba vědět, jak na to. Prvním krokem je vyjmutí zásobníku a stažení závěru dozadu - kvůli kontrole nábojové komory. Závěr zůstane zachycen střeleckou pohotovostí. Vložíme tedy do zbraně prázdný zásobník, čímž dojde k vypuštění závěru. Zásobník opět vyjmeme, kohout ponecháme napjatý. Přesuneme páčku pojistky do polohy "zajištěno". Nyní lehce potáhneme závěr směrem dozadu (stačí necelý půlmilimetr) a nehtem palce druhé ruky stlačíme záchyt hlavně, umístěný na vnitřní straně přední úpony lučíku. Závěr i s hlavní nyní posuneme asi o 3 mm vpřed, a směrem nahoru oddělíme od těla zbraně. Posledním krokem rozborky je vyjmutí hlavně, jež jako jediné vyžaduje trochu cviku. Hlaveň je nutno v závěru posunout asi o 10 mm vpřed (proti odporu předsuvné pružiny) a vykývnout její zadní část směrem dolů, ven ze závěru. Lze si při tom pomoci ocelovým dnem zásobníku. V této poloze jde hlaveň snadno vyjmout ze závěru i s předsuvnou pružinou, která je na ní navlečena. Kromě toho lze pomocí plochého šroubováku odšroubovat střenky, další rozebírání není k běžné údržbě nutné.
Sborka probíhá v opačném pořadí. Při usazování hlavně v závěru je třeba dát pozor na možnost poškození vytahovače, jiná úskalí procedura nemá.

Image
Obr. 4
Mauser HSc rozebraný k čištění

Uživatelské vlastnosti
Model Mauser HSc představuje malou, kompaktní pistoli, určenou pro osobní ochranu nebo policejní použití. Je překvapivě snadno ukrytelná v civilním oděvu, díky moderně řešenému spoušťovému ústrojí a propracovanému pojistnému systému dostatečně bezpečná a pohotová k výstřelu. Tvar rukojeti je velmi vhodný pro uchopení, výrazné problémy nemají ani uživatelé s velkýma rukama. Přesnost nebývá nijak oslnivá, ale na tuto třídu zbraní dostatečná.
Díky krátkému chodu poměrně lehkého závěru, a také kvůli malé hmotnosti zbraně (cca. 630g s plným zásobníkem) má ovšem dosti citelný a nepříjemný zpětný ráz. Záchyt zásobníku, umístěný na patě rukojeti a odpružený bicí pružinou, klade tuhý odpor. Mířidla nejsou nijak zvýrazněna a jejich tvar je poplatný době vzniku zbraně: zářez hledí ve tvaru široce rozevřeného U se hodí spíše k přesné střelbě na dlouhé vzdálenosti, tedy právě takové, pro jakou není kapesní pistole určena. Tenká, poměrně složitě tvarovaná dvouramenná zkrutná pružina, odpružující současně spoušť a spoušťové táhlo, je náchylná k praskání.

Mýty a omyly
Asi to bude vypadat trapně, ale pokusím se opět napravit jeden omyl pana A. B. Žuka: sériově vyráběné Mausery HSc nikdy neměly tzv. rekalibrační drážku v nábojové komoře, sloužící ke zpomalení otvírání závěru (nábojnice se vnitřním tlakem při výstřelu roztáhne do mělké příčné drážky v komoře, a při vytahování se tedy musí rekalibrovat na původní průměr - tím je otevírání neuzamčeného závěru poněkud zbrzděno). Je možné, že se při vývoji v Oberndorfu něčím podobným zabývali, ale do sériové výroby se toto řešení nedostalo. Ke vzniku této pověsti snad přispěl fakt, že hmotnost dynamického závěru Mauseru HSc je téměř na hranici bezpečnosti pro náboj 7,65 Browning. Pistole sice funguje spolehlivě i s municí současné produkce, jež je poněkud výkonnější než předválečná, ale mírně vyduté nábojnice nejsou ničím výjimečným.
Mausery HSc válečné výroby měly výhradně plochá dna zásobníků. Pokud se vyskytne zásobník se zvýšeným dnem, tvořícím opěrku malíčku střílející ruky, jedná se o nepůvodní úpravu nebo o zásobník pozdějšího data výroby. Stejně je nutno přistupovat k poměrně hojným zvěstem o "prototypech" v rážích 9mm Browning Kurz nebo .22 Long Rifle. Všechny zbraně vyrobené v průběhu 2. světové války měly ráži 7,65 mm - pokud se objeví Mauser HSc v jiné ráži, signovaný říšskou orlicí, jedná se o podvrh. Devítimilimetrové i malorážkové varianty se vyskytly v nevelkém počtu až v poválečných letech.

Historie
Jak už bylo řečeno, sériová výroba pistole se rozběhla v oberndorfské zbrojovce poněkud opožděně, na samém konci roku 1940. Přestože nešlo o vojenský model a nikdy nebyl oficiálně zaveden do výzbroje německých ozbrojených sil, většina produkce se ocitla v armádních skladech. Například jen v roce 1941 odebraly ozbrojené složky Třetí říše celkem 44 610 ze 49 269 vyrobených kusů. Jen poměrně malá část se dostala na civilní trh, a i z té byl značný počet zakoupen vojenskými osobami jako osobní nebo záložní zbraně. Dosti oblíbená byla tato pistole u pilotů Luftwaffe, kteří si ji často pořizovali za vlastní prostředky místo oficiálně zavedených P.08 a P.38. Proč tomu tak bylo, to mi došlo ve chvíli, kdy jsem dostal možnost nasoukat se do kokpitu stíhačky Me-109. V tak zoufale stísněném prostoru hrál zřejmě roli každý centimetr.

Pistole z nulté výrobní série (výrobní čísla Mauserů HSc jsou šestimístná a začínají číslem 700 000) se snadno rozeznají podle šroubů střenek rukojeti - mají je umístěny přibližně o 20 mm níže než pistole běžné produkce. Důvodem pozdější změny bylo časté praskání střenek. Výroby tohoto typu zbraně se nijak výrazně nedotkla ani válkou vyvolaná hospodářská krize nacistického Německa, a přestože nešlo o nijak závratné počty, podařilo se do jara 1945 vyrobit více než 251 000 pistolí.
Mausery HSc si po celou dobu produkce zachovaly poměrně vysoký standart kvality ve srovnání s jinými, známějšími typy, kde kvalita postupně klesala od téměř umělecky zpracovaných předválečných exemplářů až k hrubě frézovaným a lisovaným hrůzám z konce války. Válečná nouze, spěch a úbytek kvalifikovaných pracovních sil se však přece jen projevily i u tohoto modelu. Kromě četnějších a výraznějších stop po obrábění na vnitřních plochách tak lze u kusů z pozdní produkce najít i bakelitové střenky, zásobníky bez signatury, podavače s funkčními plochami pouze broušenými (místo původních leštěných), chybějící antireflexní zdrsnění na hřbetě závěru nebo nepřesně opracované součástky mechanismu. Poslední zmínka se týká především funkce zásobníkové pojistky. Některé exempláře z posledních válečných let tak lze - i přes jejich výbornou funkčnost a spolehlivost - odpálit i při vyjmutém zásobníku.

Značení
Jakožto do výzbroje oficiálně nezařazené pistole, Mausery HSc byly po celou dobu výroby opatřovány civilní signaturou (což se týkalo i zbraní převzatých ozbrojenými složkami), a nikoli dislokačním kódem zbrojovky Mauser, jejž tvořila písmena byf, nebo, na samém sklonku války, SVW. Popis na pravém boku závěru byl dvouřádkový:

Mauser-Werke A. G. Oberndorf a.N.
Mod. HSc /mezera/ Kal. 7.65 mm

Počínaje výrobním číslem 855 000 je mezera ve spodním řádku vyplňována třemi vodorovnými linkami.
Sériové pistole mají šestimístné výrobní číslo, vyražené na spodku přední plochy rukojeti. Posledním trojčíslím téhož čísla je značena také hlaveň (vyraženo na spodku nábojové komory) a závěr (napsáno elektrickou jehlou zdola na můstku v přední části závěru). Kromě toho se na zbraních nacházejí předepsané zkušební (tormentační) značky pro zbraně na bezdýmný prach v podobě orlice nad písmenem N (pravá strana nábojové komory, pravá přední hrana závěru a pravá zadní úpona lučíku).
Zbraně převzaté Kriegsmarine lze snadno rozeznat podle na přední ploše rukojeti vygravírované stylizované říšské orlice (se svastikou) nad písmenem M (= Marine). Exempláře určené pro pozemní vojsko mají v levé zadní úponě lučíku vyraženu značku přejímacího důstojníka v podobě říšské orlice s číslem 655, nahrazeným někdy na počátku roku 1944 číslem 135. Od výrobního čísla 744 100 je tato raznice doplněna písmeny WaA (= Waffen Amt, tedy Zbrojní úřad. (Poznámka: Přejímací důstojník Zbrojního úřadu byl přidělován přímo ke zbrojovce, úřadoval v továrně nebo v její bezprostřední blízkosti, odpovídal za kvalitu přebíraného materiálu, a raznice s jeho číslem se tedy nacházela na všech tamtéž přejímaných zbraních, ne jen na jednom konkrétním typu. Každý přejímací důstojník měl své vlastní číslo, takže na první pohled bylo jasné, kdo předmětnou výzbrojní součástku přebíral, kontroloval a označil ji za způsobilou k použití v ozbrojených složkách. Došlo-li k výměně přejímacího důstojníka přiděleného ke zbrojovce, změnilo se tedy i číslo raznice.) Mausery HSc převzaté německou policií mají na tomtéž místě říšskou orlici doplněnou písmenem L nebo F.

Samostatnou kapitolou je pak 14 596 exemplářů, vyrobených a smontovaných v době mezi koncem března 1945 a dubnem 1946 pro francouzskou okupační správu. Francouzi na konci války začínali znovuvyzbrojovat armádu i policii a každá moderní zbraň jim byla dobrá. Obnovili tedy výrobu v německých zbrojovkách, které se nacházely ve francouzském okupačním pásmu, ale pochopitelně pro vlastní potřebu. Avšak jen do doby, než je nátlak ostatních spojeneckých mocností donutil od této praxe upustit. Zmíněné pistole mají standartní značení i výrobní čísla, ale pochopitelně postrádají přejímací značky Waffen Amtu.

Vcelku málo známý Mauser HSc, přestože z hlediska výzbroje druhoválečných armád netvoří nijak významnou kapitolu, se tak vedle P.38 stal jedinou další německou pistolí, jež se nacházela ve výrobním programu Třetí říše nepřetržitě od prvních měsíců války až do trpkého konce. Na území ČR je přitom těchto zajímavých zbraní policejně registrováno necelých 180 kusů.

V poválečném období koupila licenční práva k této konstrukci italská zbrojovka Renato Gamba a pokusila se, bez většího obchodního úspěchu, obnovit výrobu Mauseru HSc. Odvozené, poněkud modernizované modely (velkokapacitní zásobník, tlačítkový záchyt zásobníku přesunutý do horní části rukojeti, jiný tvar těla zbraně) se objevovaly v jejích katalozích až do poloviny 80. let.
Společnost Heckler & Koch, vzniklá koncem 50. let v Německu na troskách firmy Mauser, pak navázala na model HSc výrobou víceméně ojedinělé, mulitkaliberní (a komerčně rovněž nepříliš úspěšné) zbraně HK 4, nabízené v rážích .22 Long Rifle, 6,35 mm Browning, 7,65 mm Browning a 9 mm Browning Kurz včetně konverzních souprav. Vnějším vzhledem se od své konstrukční předlohy dost podstatně liší, ale uvnitř je to Mauser HSc, upravený s ohledem na použití moderních technologií lisování, svařování a tváření za studena.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama