Maschinenpistole M.P. 38 a MP 40

8. února 2011 v 8:00 |  Samopali
...aneb "Schmeisser" od Ermy...

Image

Německu coby poražené mocnosti bylo zakázáno pokračovat ve vývoji a výrobě určitých zbraní pro armádu (Reichwehr). Toto omezení se ale nevztahovalo pro civilní výrobu, nicméně i výroba "povolených" zbraní byla velmi omezená. Počty zbraní byly přesně definovány, velké zbrojovky jsou nuceny zrušit zaběhlou výrobu a výrobní linky jsou prodány do zahraničí (například Mauser do ČSR a Jugoslávie). Část materiálu je propašována do neutrálních států (nejčastěji neutrální Holandsko). Když se podíváte do části V. Versaillské smlouvy, nejsou v tabulkách nikde uvedeny samopaly. Pro Raichswehr šlo tedy o zapovězenou zbraň, již vyrobené samopaly MP 18 musí být proto předány policii. Ani tato poměrně tristní situace však neznamená ukončení vývoje samopalů v Německu.

Německé zbrojovky začínají obcházet omezení a přesunují vývoj a výrobu do zahraničí, v pozadí těchto aktivit lze samozřejmě vidět snahu armády o vybudování výrobních kapacit pro německou armádu. Rheinmetall tak začíná ve Švýcarsku vyrábět upravený samopal M.P. 19 jako Soluthurn S1-100, Bergman prodává licenci M.P. 18 švýcarské firmě SIG. Postupem doby se na scéně znovu objevují známá jména, pro firmu C.G.Haenal pracuje Hugo Schmeisser, na scéně se objevují firmy Vollmer a Erma. Schmeisser přichází z novějším samopalem M.P. 28, ten je firmou C.G. Haenel prodáván do celého světa. Dokonce ho můžeme na počátku WW2 pod názvem Lanchester najít ve výzbroji Royal Navy. Bergman vyrábí samopal B.M.P. 32, jeho syn stojí za samopalem M.P. 34,I (MP 35), Erma vyrábí samopal EMP. Jak je vidět, vývoj v této oblasti v Německu rozhodně nestagnoval...

V souvislosti s budoucím vývojem samopalů v Německu je třeba zmínit práci konstruktéra Heinricha Vollmera, též vlastníka firmy Vollmer Werke Maschinenfabrik. Ten se po WW1 zabývá novými konstrukcemi automatických zbraní, v roce 1930 firma představuje nový samopal VMP 1930. U něj je poprvé použita vratná pružina uložená v teleskopickém pouzdře, pouzdro je spojeno se závěrem. Vollmer si nechal toto řešení v roce 1930 patentovat, v říjnu 1941 ale prodává práva na samopal VMP 1930 firmě Erma (Erfurter Maschinenfabrik, vlastník Berthold Geipel), tato firma jej po určitých úpravách prodává pod označením EMP, vyváží se do Jižní Ameriky, ve Španělsku je vyráběn v licenci. Od roku 1936 jej používají waffen SS.

Image samopal Vollmer

Po nástupu nacistů k moci jdou jakékoliv smlouvy k ledu, Německo začíná znovu zbrojit. Pod dojmem zkušeností z několika meziválečných konfliktů (během války o Gran Chaco působí němečtí poradci na obou stranách) se přestává nahlížet na samopal jako na poněkud exotický doplněk výzbroje. Neoficiálně je zadán vývoj nového samopalu pro Wehrmacht, na scéně se objevuje samopal M.K 36,III, (výrobce C.G. Haenel, jeho tvůrce je Hugo Schmeisser) a samopal EMP 36 firmy Erma. Schmeisserův samopal se podobal karabině, EMP 36 již má určité znaky budoucích samopalů. Jde o kompaktní samopal s sklopnou ramenní opěrkou, svým pojetím je vhodný pro tankové osádky nebo coby lehká automatický zbraň pro výsadkáře. Otázkou je, proč vznikají tak rozdílné zbraně, ale na to asi dnes už nikdo nezná přesnou odpověď. Zajímavé ale je, že v roce 1935 si nechal Schmeisser patentovat teleskopickou ramenní opěrku a jeho tehdejší koncepce samopalu připomínala spíše samopaly let budoucích. A najednou se tu objevuje Maschinekarabine M.K. 36,III … O tvůrci samopalu EMP 36 toho taky mnoho nevíme, ale tento samopal byl vybrán coby základ pro další vývoj. Koncepce samopalu se sklopnou pažbou je zachována, dochází je konstrukčním změnám u závěru a spoušťového mechanismu. Není ale známo, do tuto rekonstrukci provedl, sice se všeobecně pohlíží na německé samopaly jako na "Schmeisser", ten je ale v té době zaměstnancem konkurenční zbrojovky. Nebyl to asi ani Vollmer, ten po prodání licence Ermě ve vývoji samopalů nepokračoval. Někdy je uváděn coby konstruktér majitel Ermy Berthold Geipel, ale ten se nikdy nevěnoval vývoji zbraní. Takže jde asi o produkt konstrukční kanceláře firmy Erma, která "poskládala" nový samopal podle požadavků Heereswaffenamtu. Nový samopal měl samozřejmě používat standardní munici německé armády, náboj Pistolenpatrone 08, známější pod označením 9 mm Parabelum či 9x19 mm.

Image M.P. 38

Na svět se v roce 1938 dostává nová zbraň, 29.6.1938 je samopal přijat do výzbroje jako Maschinenpistole 38, M.P.38.. Do počátku války je přejato 8772 samopalů M.P. 38, k Luftwaffe se tyto samopaly dostanou až v průběhu roku 1940. Samopal se mimo mateřskou firmu vyrábí i u firmy C.G. Haenel. Při taženích v Polsku a na západě lze nalézt ve výzbroji útočících jednotek spoustu starších samopalů, M.P. 38 není zatím rozšířen tak masově jako je tomu snad v každém válečném filmu... Základní zbraní pěchoty je a stále bude puška Mauser K98k.

Image střelba z M.P. 38

Během prvního nasazení se u M.P. 38 projevuje jeho největší neduh - zásobník. U samopalu je použit dvouřadý zásobník s jednořadým vyústěním, dochází k selhání podávání druhého náboje ze zásobníku. První z možných příčin je znečištění zásobníku, dalším problémem je držení samopalu při střelbě za zásobník. To je ošetřeno při výcviku, samotný zásobník je později upraven (boční prolisy). Nakonec je až v roce 1943 zjištěno, že problém způsobuje špatný úhel kuželového vyústění zásobníku, při znečistění se díky mastnému prachu zaklíní druhý náboj o stěnu zásobníku. Tento problém zůstává nevyřešen, v posledních válečných letech jsou dodávány ve větším množství italské samopaly Beretta Modello 38 a 38/42 a čeká se na novou útočnou pušku. Je doporučeno (nařízeno?) nošení samopalu s vloženým zásobníkem a závěrem v přední poloze. Zabraňuje se tak (částečně) vnikání prachu přes natažený závěr (zadní poloha) do zásobníku.
Druhým problémem byla neexistence manuální pojistky, M.P. 38 se zajišťuje pouze přesunutím napínací rukojeti ve vedení rukojeti. To ovšem znamenalo nechávat závěr v zadní poloze a jsme opět u problému s prachem v zásobníku. Při nošení zbraně se závěrem v přední poloze nelze vyloučit samovolné spuštění při pádu na pažbu. Tento problém je vyřešen až u dalšího modelu.

Image zásobníky s plničkou

I přes výše uvedené problémy byl M.P. 38 velmi moderním samopalem, šlo o kompaktní zbraň, díky své skladnosti a jednoduchosti je oblíbená u vojáků. Problém byl někde jinde, stále se jednalo o předválečnou konstrukci, při výrobě bylo prováděno množství operací třískovým obráběním. Něco podobného si snad ve své době mohli dovolit pouze Američani, u evropských armád šlo hlavně o rychlost a ekonomiku výroby. Obráběné díly proto mají být nahrazeny lisovanými, je zde také tlak na snižování spotřeby ušlechtilých ocelí. Na přelomu let 1939/40 se objevuje první "upgrade", jde o samopal M.P. 35(L). Zde se firmě Erma podařilo poněkud "uletět", rám a šachta zásobníku jsou vyrobeny z hliníkového odlitku. Tudy cesta nevedla, hliník je určen primárně k výrobě letadel.

Image MP 40

Tyto nutné výrobní změny se objevují u další varianty samopalu, jeho označení je Maschinenpistole 40, MP 40. Oproti předchůdci je sice dražší (60 RM proti 57 RM), na jeho výrobu je však zapotřebí jen 15 normohodin (u předchůdce 18). Pouzdro závěru a pistolová rukojeť jsou nyní vylisovány z plechu, třískově obráběnými díly zůstala samozřejmě hlaveň s převlečnou maticí, záběr, vratná pružina s pouzdrem a úderník. MP 40 rozeznáte od předchůdce poměrně jednoduše, samopal nemá na zásobníkové šachtě odlehčovací otvor, pozdější verze má na šachtě prolisované vodorovné žebrování. I když je znám problém s absencí pojistky, první verze MP 40 ji stále nemají. Nová napínací páka s pojistkou je montována na samopal až někdy od poloviny roku 1942, postupně mělo dojít k montáži i na starší verze samopalů. Tuto úpravu prováděly polní dílny, výměna měla být původně dokončena v květnu 1943 (Wehrmacht), u waffen SS to šlo pomaleji, úpravy měly být dokončeny do začátku září 1944.

Kompletace nového samopalu probíhala z dílů dodávaných různými subdodavateli, první samopaly vyrobila zbrojovka ve Štýru (Steyer) v roce 1940, teprve po utlumení výroby M.P. 38 naběhla výroba u firem Erma a Haenel. Z těchto zbrojovek opouští produkci MP 40 jako první Haenel, od roku 1942 zde probíhá vývoj StG. O rok později končí s výrobou Erma, do roku 1944 běží výroba u Steyeru. Výroba samopalu tedy probíhá do roku 1944, v posledních letech války jej nahrazuje Beretta Modello 38 a 38/42 a StG 44. Je vyrobeno cca 40500 samopalů M.P. 38 a 820000 - 1050000 samopalů MP 40.

Image Image

Asi bych se měl pomalu přesunout k technickému popisu samopalu. Jde samozřejmě o automatickou zbraň, používající ke střelbě dynamický závěr, střílející ze zadní polohy. Jde o klasický princip u samopalů té doby (a i té dnešní), princip funkce zde snad nemusím popisovat. Samopal se skládá z rámu se spoušťovým mechanismem, z hlavně s převlečnou maticí a ochrannou lištou, hlaveň je spojena s pouzdrem závěru. Pouzdro má na sobě nalisovanou zásobníkovou šachtu, dalšími částmi je závěr s napínací rukojetí, vratná pružina v teleskopickém pouzdru, v pouzdru je umístěn i úderník. Nebudu zde popisovat jednotlivé díly zbraně, musel bych to asi doslova opsat z nějakého zdroje a to se mi zrovna nelíbí. A upravovat kosmeticky text nepomůže, nemá to prostě cenu.
Mířidla samopalu tvoří chráněná muška na konci hlavně a hledí na pouzdře závěru. Hledí je "nastavitelné" pomocí sklopného plátku, pevný plátek je nastřelen na 100 metrů, sklopný plátek na 200 metrů.

Zatímco samopal M.P. 38 se vyráběl pouze v jedné variantě, u samopalu MP 40 se dá vysledovat pět výrobních variant. Nebudu uvádět veškeré údaje o jednotlivých variantách, zaměřím se jen na změny vůči předešlé variantě.
Varianta 1
Je z roku 1940, rozeznatelná je podle zásobníkové šachty bez odlehčovacího otvoru a bez vodorovných prolisů. Pistolová rukojeť je z plechu, matice hlavně je šestihranná a je použita původní jednodílná napínací rukojeť. Spodní ochranná lišta hlavně je plastová, pistolová rukojeť je z dvou plechových dílů, slisovaných k sobě.
Varianta 2
Vyrábí se v letech 1941/1942, zásobníková šachta již má prolisované boky, u většiny produkce je již namontována dvojílná napínací páka s pojistkou.
Varianta 3
Vyrábí ji pouze Erma v roce 1943, matice hlavně má pouze dvě dotahovací plochy, ochranná lišta hlavně je vylisována z plechu.
Varianta 4
Vyrábí ji Stayer v roce 1943, pistolová rukojeť je vylisována z jednoho kusu.
Varianta 5
Výrobcem je Steyer v letech 1943/1944, pistolová rukojeť tvoří celek s rámem zbraně.

Image matice u hlavně

K samopalu se samozřejmě dodávalo příslušenství, začít můžeme asi u toho nejdůležitějšího - zásobníku. K samopalům M.P. 38 a MP 40 byly dodávány dva druhy zásobníků, oba šlo použít v kterémkoliv modelu či výrobní variantě. Šlo o dvouřadé zásobníky s jednořadým vyústěním, oba dva mají kapacitu 32 nábojů ráže 9x19. Na první pohled jde tedy o dva stejné zásobníky, u konkurence šlo většinou o změnu celého zásobníku (segmentový za bubnový) či alespoň o různý počet nábojů v zásobníku. Německé zásobníky se liší pouze provedením, první verze měla hladké boky, pozdější verze měla na obou bocích dva podélné prolisy. Ty mají zlepšit funkci zásobníku při jeho znečiětění. Je vyrobeno více jak 15 miliónů zásobníků.

Image

Zásobník je samozřejmě potřeba v něčem přenášet, pro zásobníky se vyráběly dvě verze sumek. První z nich měla tvar brašny s popruhem přes rameno, šlo v ní přenášet šest zásobníků (6x32). Mimo to v ní bylo místo na plničku nábojů a čisticí kartáček na zásobníky. Oficiálně byla tato sumka dodávána k samopalu M.P. 38. Daleko rozšířenějším typem sumky byla varianta označovaná jako 2x3, šlo o dvě sumky (pravou a levou), každá z nich měla tři samostatně uzavíratelné kapsy. Na levé sumce je kapsa pro plničku a čištění. Sumky se navlékají na opasek a řemení, materiál pro výrobu byl různý, hlavně šlo o látku (různá barva) a kůži.
Důležitým příslušenstvím je plnička zásobníku, šlo o jednoduchý plechový výlisek nasazovaný na ústí zásobníku. Na konec hlavně se nasazovala klapková krytka Mündungsschöner, ta se nasazuje přes rýhovanou matici na ústí hlavně. Šlo o poměrně komplikovanou záležitost, krytka při špatném počasím zamrzala. Místo této klapky se začala používat pryžová čepička Mündungskappe, ta šla bez problémů prostřelit. Další věcí, co šla nasadit na konec hlavně, byl nástavec pro střelbu slepými náboji. Ten se montoval na závit na ústí hlavně, dodnes se ale nedochoval žádný exemplář.

Image Image

Image balení jako z e-marktu

Image Tak co, zbude mu něco?

O výše zmíněných samopalech jde napsat kniha (doporučuji první položku ze zdrojů), nicméně já tuto krátkou exkurzi mezi německé druhoválečné samopaly pomalu ukončím. Na hodnocení se necítím být tím pravým "odborníkem", od toho je tu spousta historiků a zbrojařů. Po studiu některých zdrojů se ale přece jen neodpustím pár poznámek.
Již na první pohled je samopal poněkud jiný než jeho "konkurenti" u protivníků (i když Sten …), nemá dřevěnou pažbu či předpažbí a je velmi kompaktní díky sklopné ramenní opěrce. Jeho kadence je díky použitému systému "uživatelsky přívětivá", při troše cviku lze střílet jednotlivými ranami i při absenci přepínače způsobu střelby. Na druhé straně tu máme problémy se zásobníkem a zanášením zbraně prachem. Takže není třeba tyto zbraně nějak glorifikovat či zatracovat, na každé zbrani té doby se dá najít nějaká ta chybička.


Technické data samopalu M.P. 38 / MP 40
ráže - 9x19 Parabellum
délka - 830 (630) mm
délka hlavně - 245 mm
hmotnost - 4,01 / 3,9 kg
kadence - 500 ran/min
kapacita zásobníku - 32 nábojů
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 BenyJ BenyJ | E-mail | 16. ledna 2017 v 17:07 | Reagovat

I found this page on 14th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

2 FelixO FelixO | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:50 | Reagovat

Přidal jsem svůj blog do oblíbených

3 DarrellAmory DarrellAmory | E-mail | 12. října 2017 v 6:37 | Reagovat

test soft

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama