Červenec 2010

PPŠ-41 ŠPAGIN

14. července 2010 v 23:22 Kulomety
http://www.9mm.cz/images/RUSKO_SPAGIN.jpg
http://forum.valka.cz/files/thumbs/t_z_sobn_k__pagin_drum.jpg
http://forum.valka.cz/files/thumbs/t_pp__41_1.jpg
Samopal PPŠ-41 (Špagin) byl jednou z nejslavnějších zbraní druhé světové války zavedený do výzbroje sovětské armády v prosinci 1940 a široce používaný v zemích Varšavské smlouvy a rozvojových státech ještě dlouho po válce.

Vznik a výroba

Samopal PPŠ-41 byl pokračovatelem starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940. Tento nový typ byl navržen konstruktérem G. S. Špaginem, kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl Rudou armádou přijat v roce 1941, ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce 1942. Celkem bylo do roku 1947 vyrobeno přes 5 miliónů kusů, z toho drtivá většina v ruských zbrojních závodech. Malá část samopalů válečné produkce (asi 10 000 ks)[1] však vyšla z íránské kulometky v Teheránu.

Konstrukce

Samopal PPŠ-41 se vzhledově se podobal svým předchůdcům PPD, šlo ale o zcela jinou konstrukci. Jeho výroba probíhala nejen ve zbrojovkách, ale i v mnoha dříve civilních závodech. Měl pouzdro závěru spojené s pláštěm hlavně, masivní neuzamčený závěr s pojistkou na napínací páce, přepínač způsobu střelby před jazýčkem spouště. Původní varianta měla stavitelné klapkové hledí s maximální hlední dálkou 1000 metrů, což byl ze strany konstruktéra optimismus hraničící s nedostatkem soudnosti (uvedená hodnota je cca 5x větší, než činí reálný dosah mířené palby ze samopalu na pistolový náboj). Většina zbraní však obdržela jednoduché překlápěcí hledí, určené pro střelbu do 200 m.

Plášť vpředu přesahující hlaveň je šikmo seříznut a uzavřen ocelovou destičkou s otvorem pro průlet střel (otvor má průměr 11 mm, kdežto střely cca. 7,62 mm) Úsťová část pláště má tři výřezy (dva boční a jeden horní). Tyto otvory slouží jako kompenzátor a úsťová brzda, kdy při výstřelu tlačí prachové plyny unikající z vývrtu hlavně zbraň zároveň dopředu a dolů.

PPŠ-41 rozhodně nebyl dokonalou zbraní. Vrchní část pouzdra závěru, lisovaná z jednoho plátu kovu společně s pláštěm hlavně, měla po čase tendenci se deformovat a ohýbat v důsledku namáhání rázy vznikajícími při střelbě. Vratný systém závěru byl opatřen fíbrovým nárazníkem, uloženým v zadní části pouzdra, který se dost rychle opotřebovával. Ruští vojáci však v pro ně typické improvizaci tento problém řešili tím, že si v polních podmínkách vyráběli jinak nedostatkové náhradní nárazníky z tvrdého dřeva.
Bubnový zásobník používaný u prvních výrobních sérií měl sice značnou kapacitu, ale nevynikal žádnou zvláštní spolehlivostí. Zádržky při podávání byly nejčastější u prvních a posledních 10 nábojů v zásobníku. Navíc byl těžký a nedal se doplňovat náboji, dokud nebyl úplně vyprázdněn - při otevření bubnu totiž napnutá pružina podávacího mechanismu vymrštila zbylé náboje ze zásobníku a rozházela je po okolí. Kromě toho vyprazdňování zásobníku při střelbě dosti zásadním způsobem měnilo těžiště zbraně. Zavedení jednoduššího, spolehlivějšího a lehčího zásobníku segmentového tvaru s kapacitou 35 nábojů bylo tedy zcela logickým řešením.
Dokonce i v podmínkách uspěchané válečné výroby si všechny PPŠ-41 podržely charakteristickou vymoženost ruských vojenských zbraní: tvrdě chromovaný vývrt hlavně. Použitý náboj 7,62 Tokarev vytváří při výstřelu v hlavni značné teploty a tlaky. Vrstva tvrdochromu omezovala erozi (vypalování) materiálu hlavně a krom toho bránila korozi vývrtu v důsledku používání nábojových zápalek na bázi třaskavé rtuti (ruská armáda zřejmě tyto zápalky upřednostňuje dodnes, neboť v extrémně nízkých teplotách vykazují vyšší spolehlivost zážehu než zápalky s moderní netoxickou složí). Při výrobě prvních sérií samopalů údajně dokonce došlo na využití hlavní starých vyřazených vojenských pušek Mosin-Nagant 1891, když byly rozřezány napůl a každá tak poskytla hlaveň pro dva samopaly PPŠ (A. B. Žuk).
Ohromující byla kadence - neuvěřitelných 900 ran za minutu, další jeho výhodou byla jeho nenáročná údržba. Obsluhu PPŠ-41 zvládali i vystresovaní, promrzlí a zcela nedostatečně vycvičení branci bez technického (nebo vůbec jakéhokoli) vzdělání.

Samopal PPŠ-41 Špagin v akci

Voják Wehrmachtu s ukořistěným PPŠ-41 v bitvě o Stalingrad.
Němečtí zajatci odvádění Sovětem ozbrojeným samopalem PPD-40.
Zrestaurovaný PPŠ-41, na výstavě zbraní používaných Severokorejskou lidovou armádou v Korejské válce.
Replika uniformy řadového
sovětského vojáka & PPŠ-41.

Další technická data

  • Hmotnost plného zásobníku (bubnový): 1,84 kg
  • Hmotnost plného zásobníku (schránkový): 0,680 kg
  • Kapacita zásobníku: 71 nebo 35 nábojů
  • Princip činnosti: využití zpětného rázu dynamického /neuzamčeného/ závěru
  • Způsob palby: polo-/plně automatická
  • Použití mimo SSSR

    Pomník padlých Sovětů s vyobrazeným PPŠ-41 Špagin v lázeňském městě Teplice.
    Samopal byl oblíbenou kořistí vojáků Wehrmachtu, kteří ho oceňovali zejména v boji zblízka. Proto byl zaveden i v německé armádě jako MP 717(r) - "r" v označení znamená russisch ("ruský") - případně překomorován na náboj 9 mm Luger, upraven na používání zásobníku z MP 40 a označen jako MP 41. Samopal PPŠ-41 sloužil po válce v celé řadě armád, československou nevyjímaje. Poslední kusy byly z ČSLA pravděpodobně vyřazeny až na přelomu 50. a 60. let s nástupem nové kategorie vojenských zbraní - útočných pušek na náboj středního balistického výkonu, u nás reprezentovaných typem Sa. vz. 58. Licenčně se vyráběl v Číně, ve Vietnamu na jeho konstrukčním základě vznikl samopal K-50. Se svým typickým designem se pepeška stala jakousi ochrannou známkou a charakteristickým znakem vojáků Rudé armády, a dodnes je k vidění na mnoha obrazech, sochách a pomnících v zemích bývalého východního bloku.
  • PPŠ-41 Špagin
    Пистолет-пулемет системы Шпагина обр. 1941.jpg
    TypSamopal
    Místo původuSSSR Sovětský svaz
    Historie služby
    Ve službě1941 -
    Válkydruhá světová válka
    Historie výroby
    KonstruktérG. S. Špagin
    Navrženo1940 (?)
    Vyrobeno21. prosince 1940
    Počet vyrobených kusů5 miliónu kusů (do roku 1947)
    Základní údaje
    Hmotnost5,4 kg (s bubnovým zásobníkem)
    Délka840 mm
    Délka hlavně265 mm
    Ráže7,62x25 mm Tokarev (také 7,63 mm Mauser)
    Kadencecca 900 ran/min
    Úsťová rychlost430 m/s
    Maximální dostřelcca 750 m
    Zásobování municíbubnový zásobník na 71 nebo segmentový zásobník na 35 nábojů.





Vasilij Grigorjevič Zajcev

3. července 2010 v 2:20 Váleční Hrdinové
Vasilij Grigorjevič Zajcev
  (23. března 1915 - 15. prosince 1991)


Vasilij Zajcev v říjnu 1942 ve Stalingradu


  

Pokud máte zájem si čtení trochu zpestřit nebo se jen dostat do atmosféry rozpadlého Stalingradu tak si doporučuji pustit tento doprovodný song (soundtrack z filmu Nepřítel před branami). Doufám, že se vám při zvuku hudby bude číst stejně dobře jako mě.


Ve válečném filmu Nepřítel před branami ztvárnil Vasila herec Jude Law


Vasil se narodil 15. března roku 1915, poblíž vesnice Elino rozkládající se na pohoří Ural v Rusku. Již od brzkého dětství byl svým dědou veden k lovu zvěře. Často s ním vyrážel už brzy ráno do hlubin lesů, kde celý den trávili honbou za kořistí. Během těchto "výletů" mu dědeček kladl velký počet cenných rad - jak správně lovit, jak se pohybovat, zkrátka bylo toho mnoho. Vyjma lovu trávil Vasil svůj volný čas na pastvě se zvířaty. Ostatně vyrůstal v rodině sedláků.
Po dovršení patnáctých narozenin šel na stavební průmyslovou školu, kterou po čtyřech letech úspěšně vystudoval. V roce 1936 se rozhodl pro vstup do armády. V následujících letech absolvoval armádní hospodářskou školu. Svoje vzdělání uplatnil začátkem války ve funkci náčelníka finančního oddělení na vojenské námořní flotile. Práce účetního ho ubíjela, takže se rozhodl spolu s kamarády vstoupit do obrany města Stalingrad. Zprva sloužil jako běžný řádový voják, nýbrž jeho střelecké schopnosti z něj rychle udělaly člena odstřelovačské jednotky.Jeho vlohy se pohybovaly na pomezí geniality. Dokázal bravurně odhadnout jakoukoli situaci, měl skvělý zrak, pevnou ruku, zcela chladnokrevné myšlení a to celé umocňovala jeho lovecká touha. Právě díky těmto aspektům se stal brzo národním hrdinou. Na lov chodil nejčastěji s dvojčlennou společností odstřelovačů, kterou měl za úkol něco přiučit. Zároveň během války sepsal dvě příručky, kde popisoval své rady.
Vasilovi výsledky se každým dnem strmě zvyšovaly. Právě díky velkému počtu usmrcených Němců povolal sám Adolf Hitler německého plukovníka Erwina Königa, dřívější střelecké eso, aby vyrovnal účet se Zajcevem. Německý odstřelovač sledoval Zajceva čtyři dny, až do doby než jej Zajcev ve střeleckém souboji porazil. Věrohodnost tohoto střetnutí dvou odstřelovačů je zahalena rouškou tejemna. Někteří  tvrdí, že si tento příběh dřívější SSSR vymyslela, aby posílila sebevědomí ruských vojáků a upevnila ,,kult odstřelovače". Ostatně nejsou doloženy žádné oficiální zprávy ani dokumenty, co by pravost příběhu doložily. Další historkou kolující o Zajcevovi je nepravděpodobnost 225ti usmrcených Němců. Jiný sovětský odstřelovač známý pod jménem Zikan prý zastřelil 224 Němců a ani zdaleka nebyl veleben jako Zajcev. Jak je to možně? Prý z důvodu, že Zajcev podporoval Stalina a rád dělal rozhovory s novináři, což z něj udělalo slavného. Naopak Zikan se hned nestal komunistou a zůstal sám sebou. O tomto příběhu se dnes může jen spekulovat, takže si na Zajceva udělejte názor jaký uznáte za své. Ovšem nic se nemění na tom, že Zajcev byl i tak skvělý střelec.

Vasila celou válku pronásledovala štěstěna, nebyl ani jednou raněn, až do roku 1943, kdy ho zasáhla střepina z miny, přímo do obličeje. Utržil těžké zranění očí, které se po složíte operaci podařilo navrátit do téměř původního stavu. Do konce války se účastnil ještě několika bojů a zároveň se stihl vypracovat na kapitána. Po válce se usadil v Kyjevě, kde vystudoval vysokou školu, oženil se a vedl továrnu s textilií. Po zbytek života zůstal komunistou a nikdy nedal dopustit na milovaného Stalina. Jeho smrt nastala v roce 1991 ve věku 76 let. Jeho puška Mosin Nagant 1891 byla vystavena ve Volgogradském muzeu (bývalý Stalingrad). Ostatky Vasilija Zajceva byly pohřbeny v Kyjevě na Lukjanovském vojenském hřbitově, i přes skutečnost, že jeho poslední přání bylo, aby byl pohřben ve městě, které tak urputně bránil. Jeho přání se mu splnilo v roce 2006, kdy byly jeho ostatky převezeny do Volgogradu a slavnostně pohřbeny na Mamajevské mohyle. Takhle skončila historie jednoho z nejslavnějších odstřelovačů všech dob. 

  
     Vasilova puška ve Volgogradském muzeu

    
 Zde odpočívá Vasilij Zajcev, takže jestli budete mít někdy cestu do Volgogradu tak se tam jeďte podívat, to samé platí pro pušku.



Několik roků po souboji se střeleckým esem Erwinem Königem si Zajcev zavzpomínal na tuto nepředvídatelnou, nervy drásající sérii události.

,,Příjezd nacistického odstřelovače před nás postavil nový úkol : Nalézt ho, nastudovat jeho zvyky a metody a v tichosti čekat na okamžik, kdy jedna dobře mířená střela zmaří jeho poslání. Znal jsem styl nacistických odstřelovačů od střelby až po maskování. Ale způsob boje velitele školy odstřelovačů pro mě byl dlouho záhadou. Naše každodenní pozorování nám nic nepřineslo. Bylo obtížné rozpoznat, ve kterém sektoru operuje. Podle všeho svou polohu často měnil a hledal mě se stejnou obezřetností jako já jeho. Náhle se přihodilo něco, co roztočilo vír událostí. Můj dobrý přítel Morozov byl zabit a Šejkina zranil výstřel z pušky optickým zaměřovačem. Morozov a Šejkin byli považováni za zkušené odstřelovače ; mnohokrát zvítězili i v těch nejobtížnějších potyčkách s nepříteli. Nebylo sebemenších pochyb, že se střetli s nacistickým střeleckým esem, po kterém jsem pátral.

Za rozbřesku jsem se s Nikolajem Kulikovem vydal na stejné místo, v němž se předchozí den usadili naši kamarádi. Při průzkumu nepřátelských postavení jsem neobjevil nic nového. Den už pomalu končil, když se nad německým opevněním nečekaně objevila helma, která se pomalu pohybovala podél opevnění. Měl jsem střílet ? Ne ! Byl to trik. Helmou pravděpodobně pohyboval někdo, kdo pomáhal odstřelovači, zatímco on čekal, až vystřelím a prozradím svou pozici. Druhý den skončil. Čí nervy budou silnější? Kdo koho obelstí?
  


  Třetí den s námi vyrazil na číhanou politický instruktor Danilov. Den se pomalu probouzel, světla každou minutou přibývalo a možnost objevit polohu nepřítele rostla. Potom začala další z mnoha přestřelek. Kulky nám svištěly nad hlavami, ale my jsme přesto periskopem dál sledovali dění před námi. Tam je ! Ukážu Ti, kde ! řekl najednou vzrušeně politický instruktor. Jen vteřina Němci stačila, aby zasáhl a zranil Danilova, který se na okamžik opatrně zvedl nad ochranný val. Poměrně dlouhou dobu jsem pátral po jeho stanovišti, ale nedařilo se mi ho objevit. Vlevo před námi stál tank, napravo byl bunkr. Kde je? Že by v tanku? Ne! Zkušený odstřelovač by si nikdy takové místo nevybral. Tedy v bunkru? Ne, tam také ne. Jeho střílna je zavřená. Mezi tankem a bunkrem...se válely kusy plechu a malá halda rozbitých cihel. Leželo to tam dlouho. Takové hromady jsme viděli každý den. Snažil jsem se vžít do situace nepřítele, abych zjistil, která poloha by pro něho byla nejlepší. Ano, zcela určitě je pod tím plechem v území nikoho. Potřeboval jsem se však ujistit, že tomu tak skutečně je. Nasunul jsem proto rukavici na konec plaňky a opatrně ji vystrčil. A nacista na to skočil. Po jeho výstřelu jsem pozorně prozkoumal díru v rukavici. Střela šla přímo, což znamenalo, že Němec je přímo přede mnou pod vrstvou toho šrotu.

Tam je naše zmije! zašeptal ze skrýše Nikolaj Kulikov. Nyní jsme stáli před problémem, jak dostat alespoň kousek jeho hlavy do mých mířidel. Bylo zbytečné se o to pokusit hned, Chtělo to čas. Měl jsem dostatek možností studovat povahu toho Němce. Nehodlal opustit tak výhodnou pozici, kterou objevil. My jsme však museli tu naši, na níž jsme byli od úsvitu až do noci, změnit.

Následující ráno se rychle rozbřesklo a s přibývajícím denním světlem Němci zahájili palbu na přívozy na Volze, jejíž intenzita postupně narůstala. Ale žádné dunění děl, žádné výbuchy granátů a pum ani cokoliv jiného nás nemohlo odradit od rozdělané práce. Slunce pomalu stoupalo po obloze a my trávili dopoledne čekáním. Ze zbraní jsme sejmuli optická mířidla, neboť by se od nich mohly odrážet sluneční paprsky. Po obědě jsme už byli ve stínu a slunce svítilo přímo na pozici protivníka. Na rohu plechu se něco zalesklo; že by kousek skla nebo optický zaměřovač?

Kulikov začal opatrně a co nejpřirozeněji vystrkovat svou helmu. Němec vypálil. Za zlomek vteřiny Kulikov vykřikl. Němec uvěřil, že mě konečně dostal. Potom začal pomalu vystrkovat hlavu ze svého krytu. A právě na to jsem sázel.

Opatrně jsem na něj zamířil a poslal mu smrtelný pozdrav ze své pušky. Hlava Němce klesla a optický zaměřovač se nehybně leskl na slunci až do příchodu tmy".




pumy

2. července 2010 v 18:55 bombardéry
http://www.l-39.cz/_L-39/L-39_popis/L-39_vyzbroj_n350_b.jpghttp://www.zelpage.cz/story/hloubkari/dobrichovice-1.jpg
http://www.atmonline.cz/video/crv7s.jpg
http://www.designation-systems.net/dusrm/agm-65-family.jpg
http://www.army.cz/avis/a%20report2003/17/foto_17/pr6_2_small.jpg
Když chtělo americké vojenské letectvo (USAF) v roce 1943 zničit německý objekt o rozměrech 18 m x 30 m, potřebovalo k tomu téměř 1000 bombardérů B-17, které odhodily 9000 pum s hmotností po 113 kg. Průměrná kruhová odchylka pum odhozených ze střední výšky se pohybovala okolo 1000 m. Na zničení cíle obdobných rozměrů při vietnamské válce v roce 1970 bylo nutné nasadit 30 letounů F-4 PHANTOM II a celkem 176 pum s hmotností po 227 kg. Jejich odchylka od ideálního bodu dopadu byla v průměru okolo 120 m, přičemž v závěrečných letech tohoto konfliktu se zlepšila asi na 50 m. Ve válce v Perském zálivu o 21 let později dokázal jediný letoun F-117A dvěma laserem naváděnými 1000kg pumami zničit obdobné cíle rovnou dva. A konečně o osm let později (při operaci Allied Force proti Jugoslávii) jeden bombardér B-2A v rámci jediné akce postupně odhodil 16 satelitem naváděných 1000kg pum, z nichž každá zničila nebo poškodila svůj cíl. Průměrná kruhová odchylka pum se v tomto případě pohybovala údajně okolo 6 m.
Zmíněné zajímavé srovnání nedávno přednesli vysocí představitelé USAF. Obrovský pokrok ve strategii a přesnosti leteckého bombardování přinesl nástup obtížně zjistitelných letounů a především přesně naváděné protizemní munice. Poprvé byla nasazena ve válce v Zálivu v roce 1991, kdy tvořila přibližně 8 % z celkového počtu použitých pum a protizemních řízených střel. V roce 1999 při operaci Allied Force přesáhl podíl přesně naváděné munice již třetinu (35 %), kterou však bylo zničeno 74 % cílů. Válka proti Afghánistánu v roce 2001 (operace Enduring Freedom) se do určité míry stala zlomovou, protože podíl "inteligentní" letecké munice překročil polovinu (okolo 60 %). V letošní válce proti Iráku dosáhlo množství přesné munice 68 %. V první fázi konfliktu byl její podíl ke klasické munici dokonce v poměru 9 : 1. Tedy téměř přesně opačný, než tomu bylo před pouhými dvanácti lety v první válce v Zálivu!
V současné době je ve výzbroji vyspělých armád široká škála přesně naváděné protizemní letecké munice. Proto se této velmi důležité kategorii výzbroje bude věnovat několik příloh našeho časopisu. Ta dnešní se zaměřuje na laserem naváděné pumy, zatímco následující příloha zmíní typy s televizním, infračerveným a především družicovým systémem navádění. Samozřejmě nezapomeneme ani na protizemní řízené střely a naváděné kontejnerové zbraně.

Přestože byl tento snímek mnohokrát publikován a pochází ze zkoušek v ideálních nebojových podmínkách, dokumentuje obrovské zlepšení přesnosti leteckého bombardování, které přinesly pumy s laserovým naváděním (v tomto konkrétním případě se jedná o americkou pumu PAVEWAY II GBU-10).
Začalo to ve Vietnamu
Počátkem 70. let došlo k zásadnímu průlomu do techniky a především přesnosti leteckého bombardování. V posledních dvou letech vietnamské války použily USA první přesně naváděné letecké pumy řady PAVEWAYI od firmy Texas Instruments (dnes Raytheon). Teprve tato laserem naváděná munice umožnila například pouze několika letounům F-4 zničit legendární most u města Thanh Hoa, na kterém si před tím "vylámaly zuby" celé formace letounů s klasickými pumami. Přes nemalý počet laserem naváděných pum shozených na cíle ve Vietnamu (přibližně 25 000 kusů) je s odstupem času možné jejich použití považovat spíše ještě za improvizované. Tyto zbraně první generace bylo možné odhazovat ve výšce minimálně 3000 m, a to pouze za denního světla a dobré viditelnosti vzhledem k nedokonalosti prvního ozařovače cílů. V dalších letech se vylepšovaly jak vlastní pumy, tak i zmíněné aparatury pro ozařování cílů laserovým paprskem. Samozřejmě se optimalizovala taktika použití tohoto kvalitativně nového druhu výzbroje. Když se Spojené státy angažovaly o necelých dvacet let později ve válce v Perském zálivu, měly v té době již k dispozici přesnou leteckou munici s laserovým (ale také s TV či IČ) systémem navádění podstatně jiných možností. Z přibližně 88 000 tun tehdy svržené letecké munice připadala na "přesné" typy necelá desetina, přičemž prakticky polovinu z nich tvořily laserem naváděné pumy řady PAVEWAYII a PAVEWAYIII. Řada z nás si z této "první války v přímém přenosu" pamatuje videozáznamy dokumentující skutečně velmi přesné zásahy různých budov a podobných cílů. Také však stojí za připomenutí nadnesené procento úspěšnosti "inteligentní" munice prezentované veřejnosti po ukončení bojů. Například americké vojenské letectvo deklarovalo až 80% pravděpodobnost zásahu cíle při použití kombinace letounů F-117A s laserem naváděnými pumami PAVEWAY. O několik let později zveřejněná zpráva amerického úřadu GAO (auditorská a kontrolní organizace Kongresu) však udávala přibližně 50% přesnost zásahu. Navzdory tomuto snížení se však stále jednalo o pozoruhodný výsledek v porovnání se situací před zavedením této munice, protože cíl zasáhla vždy jedna puma ze dvou svržených.

Letoun F-16C při odhození pumy GBU-12 řady PAVEWAY II. Vzhledem k hmotnosti bojové části 227 kg a tedy i omezenému účinku na okolí cíle se tato zbraň stala nejpoužívanější leteckou municí v nedávno skončené válce proti Iráku.

Laserem naváděné pumy řady PAVEWAY II
Jde o druhou a dnes stále široce používanou generaci řízených pum navádějících se na laserovou energii odráženou od cíle, který musí být po celou dobu navádění permanentně ozařován z leteckého nebo pozemního značkovače. Laserovou energii zachycuje detektor na přídi pumy, korekci dráhy jejího letu má na starosti čtveřice aerodynamických kormidel umístěná rovněž v přední části. Pumy PAVEWAYII byly do výzbroje sil Spojených států zavedeny koncem 70. let. Používají se pro ničení nejrůznějších stacionárních cílů - od řídících center, přes zodolněné letecké úkryty až po letištní dráhy, mosty či mobilní odpalovací zařízení raket země-země. Maximální dálkový dosah při odhození z optimální výšky se podle verze pohybuje od necelých 10 km do asi 15 km, přičemž nejdelší dolet mají pumy s největší hmotností. Systém umožňující přesné navádění se vyrábí jako sada s příďovou a záďovou částí, která se připojí ke standardním neřízeným leteckým pumám. Podle použité bojové části (pumy) vzniklo několik verzí:

Pumy řady PAVEWAY III (zde typ GBU-24 s průbojnou hlavicí BLU-109 po odhození z letounu F/A-18C) lze díky vylepšenému naváděcímu systému a lepší klouzavosti používat i při letu v malých výškách.

  • GBU-10 - Tento nejtěžší typ má jako bojovou část tříštivotrhavou pumu Mk-84 o hmotnosti 907 kg. Zbraň má délku 4,32 m, průměr těla 0,45 m, rozpětí vyklopených zadních stabilizačních aerodynamických ploch 1,7 m a celkovou hmotnost 944 kg. K dispozici je i varianta pro ničení velmi odolných cílů s průbojnou hlavicí BLU-109/B, která má prakticky stejnou délku, ale menší průměr těla (0,37 m).

GBU-10
  • GBU-12 - Bojovou část tvoří puma Mk-82 o hmotnosti 227 kg. GBU-12 je 3,33 m dlouhá, rozpětí vyklopených zadních aerodynamických ploch dosahuje 1,32 m a její celková hmotnost je 275 kg. Tento typ se stal nejdůležitější přesně naváděnou leteckou zbraní v první válce v Zálivu. Zde se kromě jiného používala i k jednomu zajímavému úkolu. Taktické letouny s delším doletem F-111F a F-15E prováděly dlouhé bojové lety, při kterých vyhledávaly a následně těmito pumami ničily irácké tanky. Vzhledem k nízké hmotnosti, a tudíž menšímu účinku na okolí cíle byly pumy GBU-12 ve značné míře nasazeny v operaci Allied Force na Balkáně v roce 1999 stejně jako v Afghánistánu. A konečně v nedávno skončené válce v Iráku se právě tato verze stala opět nejvíce používanou přesně naváděnou pumou. Celkem jich bylo shozeno 7114 kusů!

GBU-12
  • Označení GBU-16 patří zbrani s bojovou částí tvořenou pumou Mk-83 o hmotnosti 455 kg. Puma má délku 3,68 m, rozpětí vyklopených zadních aerodynamických ploch 1,6 m a celkovou hmotnost 495 kg. V poslední válce v Iráku bylo použito 1233 kusů těchto pum.
    Naváděcí systém PAVEWAYII je použit ve spojení s britskou pumou Mk13/20 o hmotnosti 455 kg. Zbraň se ve srovnání s americkými typy na první pohled odlišuje kratší délkou a větším průměrem bojové části. Tato verze je 3,5 m dlouhá, rozpětí vyklopených zadních aerodynamických ploch dosahuje 1,7 m a celková hmotnost je 546 kg. Zbraň použili Britové v první válce v Zálivu v zajímavém operačním schématu. Jako nosiče sloužily letouny TORNADO GR1, kterým cíle ozařovaly dnes již vyřazené stroje BUCCANEER opatřené zařízením PAVE SPIKE.
    Systém PAVEWAYII využívají letecké pumy nové generace BANG (Bombe Aéronavale de Nouvelle Géneration) francouzského vojenského námořnictva. Vyrábějí se ve dvou hmotnostních kategoriích - 125 kg nebo 250 kg. Vzhledem k novému typu trhaviny se tyto pumy vyznačují vysokým stupněm odolnosti proti nechtěnému výbuchu vlivem požáru nebo účinkem výbuchu jiné munice. Tento zbraňový systém již využívají úderné letouny SUPER ETENDARD operující z letadlové lodi CHARLES DE GAULLE. V nedaleké budoucnosti se stanou součástí výzbroje nových strojů RAFALE M.


              GBU-16       PAVEWAY II sMK13/20

"Zničující kombinace." Zkušenosti z posledních ozbrojených konfliktů potvrdily mimořádnou bojovou efektivnost "neviditelného", především v noci operujícího letounu F-117A a laserem naváděných pum GBU-27, které představují jeho základní výzbroj.
Laserem naváděné pumy řady PAVEWAY III
Zatím nejnovější (třetí) generace sériově vyráběných laserem naváděných pum se od svých předchůdců liší použitím adaptabilního (podmínkám letu a režimu odhození), mikroprocesorem řízeného digitálního autopilota, citlivějšího příďového senzoru a aerodynamických ploch s větším vztlakem. Výsledkem úprav je nejen lepší operační pružnost, ale i možnost odhození z malých výšek a delší dosah. Pokud se odhodí v optimální (vyšší) letové hladině, mají dolet až 18 km. Pumy, které byly zavedeny do výzbroje amerického letectva v roce 1986, mohou zasahovat jak horizontální, tak i vertikální cíle. Opět je k dispozici několik verzí:
  • GBU-22/B má bojovou část tvořenou pumou Mk-82 o hmotnosti 227 kg. Oproti všem ostatním pumám PAVEWAY III má tato verze nezaměnitelně tvarované příďové aerodynamické plochy a využívá výklopné záďové plochy jako nejtěžší pumy této řady. Na rozdíl od všech ostatních popsaných typů není zavedena ve výzbroji Spojených států, ale používá ji například Francie. Puma je 3,5 m dlouhá, má průměr bojové části pouze 0,27 m a hmotnost 325 kg.

GBU-22/B
  • GBU-24/B má bojovou část tvořenou klasickou tříštivotrhavou pumou Mk-84 o hmotnosti 907 kg. Zbraň je 4,34 m dlouhá a má hmotnost 1050 kg. GBU-24A/B je verze s průbojnou bojovou hlavicí BLU-109 a má délku 4,32 m a hmotnost 1066 kg. Prakticky identická varianta amerického námořnictva nese označení GBU-24B/B a liší se pouze modifikovanými připojovacími zámky. Tyto průbojné pumy dokázaly v rámci operace Desert Storm v roce 1991 spolehlivě ničit individuální zodolněné letecké úkryty i celou řadu iráckých bunkrů. Pumy řady GBU-24 tvoří výzbroj letounů F-15E, F/A-18C/D, F/A-18E, F-14, F-16, TORNADO a také RAFALE a v budoucnu i TYPHOON.

GBU-24B         GBU-24A/B         GBU-24B/B
  • GBU-27/B - Verze vyvinutá speciálně pro letoun F-117A, protože standardní pumy GBU-24 se vzhledem k rozpětí záďových aerodynamických ploch nevejdou do jeho pumovnice. GBU-27/B proto využívá mírně upravenou záďovou sekci pum řady PAVEWAY II s výklopnými plochami. Je opatřena průbojnou hlavicí BLU-109, má délku 4,24 m a hmotnost 985 kg. Dalším typem, který tuto zbraň může využívat, je bombardér B-1B.

GBU-27/B
  • GBU-28A/B - Speciální průbojná puma, která se používá pro ničení cílů nacházejících se hluboko pod zemí nebo krytých údajně až 6 metry železobetonu. Na výrobu těchto pum byly použity vyřazené (a samozřejmě upravené) dělostřelecké hlavně ráže 203 mm, ke kterým byla připevněna standardní příďová naváděcí sekce řady PAVEWAY III, zatímco zadní sekce je identická jako u pumy GBU-27/B. Tato více než 5,8 m dlouhá zbraň má celkovou hmotnost 2130 kg (z čehož 545 kg připadá na trhavinu) a z taktických letounů je schopen ji nést pouze F-15E, z bombardérů je pro ni kvalifikován typ B-2. Americké letectvo se nyní zabývá plány na vývoj nové verze této pumy s vylepšenou průbojnou hlavicí, která by měla vykazovat ještě lepší možnosti při pronikání velmi "tvrdými" cíli.
    Systém PAVEWAY III zavedla v roce 1998 do výzbroje také Británie, která jej používá především ve spojení s průbojnou hlavicí BLU-109 a vlastním zapalovačem. Tato 4,45 m dlouhá zbraň má průměr bojové části 0,37 m, využívá systém výklopných záďových aerodynamických ploch o rozpětí až 2 m a její celková hmotnost dosahuje 1150 kg. Poprvé byla tato zbraň použita při operaci Allied Force v roce 1999.
    V závěrečné fázi irácké války, při úderech na specifické cíle v silně zalidněných oblastech Bagdádu a Basry, použilo britské letectvo také několik pum PAVEWAY II a PAVEWAY III s nevýbušnou bojovou hlavicí. Jednalo se v podstatě o cvičné verze s betonovou náplní namísto trhaviny, které ničily cíle pouze svojí kinetickou energií.

GBU-28A/B



pumy PAVEWAY III mohou zasahovat jak horizontální, tak vertikální cíle.

Laserem naváděné pumy s GPS
Zkušenosti z posledních ozbrojených konfliktů potvrdily extrémní přesnost laserem naváděných pum, avšak zároveň se projevil i jejich hlavní limitující faktor. V průběhu navádění musí zůstat zachována nepřerušená přímka mezi hlavicí pumy a cílem, od kterého se odráží jakýsi postupně se rozšiřující kužel laserové energie, který puma sleduje. Proto nelze tuto munici použít proti cílům zastíněným příkrovem mraků či oblaky dýmu nebo nacházejícím se v husté mlze. Omezujícím faktorem je i déšť a silné sněžení. Při použití pozemních ozařovačů se zase ukázalo, že v některých případech nebyl ze shora vidět ozařovaný bod na cíli. Pro překonání těchto nedostatků zavedly Spojené státy v roce 1999 do výzbroje verzi doplněnou o inerciální navigační systém kombinovaný s GPS. Takto upravená munice má označení Enhanced-GBU (nebo zkráceně EGBU) a špatné počasí pro ni již nepředstavuje limitující faktor. Ozbrojené síly USA zatím užívají dva zbraňové systémy - EGBU-27 (modifikovaná verze GBU-27) a EGBU-28 (modifikovaná těžká puma GBU-28). Provedení EGBU-27 byla poprvé použito v letošní válce proti Iráku a hned v téměř desetinásobném množství než základní verze. Podle údajů USAF použily jeho letouny mezi 19. březnem a 18. dubnem celkem 98 kusů EGBU-27, zatímco GBU-27 našla uplatnění "jen" v 11 případech. Byly to právě pumy EGBU-27 shozené z letounů F-117A, které spolu se střelami s plochou dráhou letu TOMAHAWK "zahajovaly" tuto válku.
Vlastní verzi EGBU má od roku 2002 k dispozici i britské letectvo, které vylepšení aplikovalo u pum řady PAVEWAY II i PAVEWAY III. Oba typy modifikovaných pum se staly nejpoužívanější protizemní přesně naváděnou zbraní britských letounů TORNADO GR4 a HARRIER GR7 letos v Iráku.
Laserem naváděné pumy řady PAVEWAY IV
V červnu letošního roku oznámilo britské ministerstvo obrany, že se novou přesně naváděnou zbraní britských vzdušných sil stane puma PAVEWAY IV. Vznikla dalším vývojem doposud nejmodernějšího typu EGBU. Má se vyznačovat vysokou přesností, použitelností za všech povětrnostních a světelných podmínek i širokou operační pružností. Podle konkrétní situace bude mít pilot možnost zvolit režim navedení jak po laserovém paprsku, tak i s využitím inerciálního navigačního systému s přijímačem GPS druhé generace odolným rušení. Díky zmíněnému kombinovanému naváděcímu systému a zlepšené klouzavosti bude mít PAVEWAY IV delší dolet, pilot také získá možnost útočit na pohyblivé cíle nebo může změnit cíl (přeprogramovat naváděcí systém pumy) i po odhození této zbraně. Puma bude mít nově vyvinutou bojovou část o hmotnosti sice "jen" 227 kg, avšak "inteligentní" (vícerežimový) elektronický zapalovač zajistí její maximální ničivou efektivnost proti různým cílům. Zbraň by měla být zavedena do výzbroje pravděpodobně na přelomu let 2006/2007 a jako nosiče poslouží letouny TORNADO GR4/4A, HARRIER GR9/9A a později i TYPHOON.

Vylepšená puma EBGU-27 může být použita i v případě, že spojnici mezi svazkem laserové energie odráženým
od cíle a hlavicí pumy narušuje příkrov mraků nebo dým.

Přední část sady PAVEWAY III s příďovým senzorem a pohyblivými řídícími aerodynamickými plochami.

Průbojná hlavice BLU-109 tvoří bojovou část několika typů přesně naváděné letecké munice. Má délku 2,4 m, průměr těla 0,37 m a hmotnost 875 kg, z čehož 240 kg připadá na trhavinu.
V současné době se v USA zkouší vylepšená průbojná hlavice AUP (Advanced Unitary Penetrator) se stejnými vnějšími rozměry a hmotností jako BLU-109. Vlastní průbojná část z extrémně tvrdého materiálu má však menší průměr a je naplněna odlišnou, vysoce energetickou trhavinou. Výsledkem pak má být údajně až téměř dvojnásobná průbojnost ve srovnání s BLU-109.



Britská puma Mk18/20 s naváděcím systémem PAVEWAY II (spodní snímek) a "těžší" provedení (bojová část o hmotnosti 907 kg) se systémem PAVEWAY III.
LIZARD
Izraelská firma Elbit vyvinula rodinu přesně naváděných zbraní známých jako WIZARD. Jedná se opět o sady naváděcích systémů určených pro připojení jak k tříštivotrhavým americkým pumám Mk-82, Mk-83, Mk-84, tak i průbojným pumám izraelské výroby. Řada WIZARD obsahuje dvě základní verze. Munici s infračerveným naváděním OPHER (bude podrobněji zmíněna v další příloze) a pumy s laserovým systémem LIZARD. Ty byly postupně vylepšovány, takže například současná varianta LIZARD III je údajně schopna zasahovat s velmi vysokou přesností (okolo 1,5 m) jak stacionární cíle, tak ji lze použít i proti pohyblivým cílům. Nejnovější provedení, které je doplněno o systém INS/GPS, nese označení LIZARD IV. Jeho bojové možnosti a způsob použití jsou obdobné jako u pum řady EGBU.

Izraelská laserem naváděná puma LIZARD.
NG-LGB
Zkratka NG-LGB (Next Generation-Laser Guided Bomb) je vyhrazena pro výrobky izraelské firmy IAI. Ta vyrábí laserové naváděcí sady, které se obvykle kombinují s bojovými hlavicemi jiné izraelské firmy IMI. Jedná se například o pumu M-2000, což je vylepšená verze standardního typu Mk-84. Je zkonstruována s ohledem na větší bojovou efektivnost při malých dopadových úhlech. Má nový duální zapalovací systém a údajně vykazuje až o 70 % větší průbojnou schopnost než Mk-84. Další bojovou částí, ke které se sady NG-LGB připojují, je průbojná puma PB-500 o hmotnosti přibližně 227 kg, která údajně spolehlivě proráží dvoumetrovou železobetonovou stěnu.

Puma PAVEWAY III GBU-22 má bojovou část o hmotnosti 227 kg.

Naváděcím systémem PAVEWAY II vybavená francouzská puma BANG o hmotnosti 125 kg má podstatně zlepšenou odolnost proti nechtěné explozi vlivem vysoké teploty.

Zdvojené nosiče pro lehčí inteligentní munici (na snímku typ pro francouzské 250kg pumy opatřené naváděcím systémem GBU-12 PAVEWAY II) "šetří" závěsníky letounu pro jinou výzbroj nebo přídavné palivové nádrže.

Izraelský laserem naváděný typ NG-LGB, jehož bojovou část tvoří průbojná puma PB-500.
Francouzské pumy BGL
Koncem 70. let zahájila francouzská firma Matra Défense (dnes MBDA) vývoj vlastní laserem naváděné pumy, která se svým uspořádáním příliš nelišila od amerických zbraní. Do výzbroje francouzského letectva byla zbraň známá pod zkratkou BGL (Bombes á Guidage Laser) zavedena v roce 1985. Systém je opět řešen ve formě příďové a záďové sady, které se pomocí šroubů připojí k běžným neřízeným pumám. Přední sekce obsahuje naváděcí soustavu s charakteristickým představeným, pohyblivě uloženým detektorem a čtveřici aerodynamických řídících ploch. Zadní sekce obsahuje výklopné křížové stabilizační plochy. Jako první byla do výzbroje zavedena sada ve spojení s 400kg klasickou tříštivotrhavou pumou. Tato munice, která prošla bojovým křestem při válce v Perském zálivu, je 3,55 m dlouhá a má hmotnost 470 kg. Při vypuštění z velké výšky doletí na vzdálenost až 13 km. Počátkem 90. let byla do výzbroje zavedena větší verze, jejíž bojovou část tvoří 1000kg víceúčelová puma. Zbraň je známa i pod jménem ARCOLE, má délku 4,37 m, hmotnost 970 kg a vyklopené záďové plochy mají rozpětí 1,7 m. Při vypuštění z výšky okolo 7500 m dokáže ARCOLE doletět na vzdálenost asi 10 km. Při operaci Allied Force v roce 1999 používaly tyto pumy dvoumístné letouny MIRAGE 2000D s údajně velmi dobrým výsledkem. Další sériově vyráběnou verzí je 400kg průbojná puma (odvozená od ARCOLE) a vyvinuta byla ještě varianta, jejíž bojovou část tvoří 250kg tříštivotrhavá puma.

Letoun JAGUAR v okamžiku odhození dvou francouzských laserem naváděných pum BGL.
PGM
V roce 1991 zahájila firma Alenia Marconi Systems (dnes MBDA) výrobu modulově řešené přesně naváděné protizemní munice PGM (Precision Guided Munition). Může být opatřena laserovým, TV nebo infračerveným naváděcím systémem a je k dispozici ve dvou hmotnostních kategoriích. Verze PGM 500 je 3,4 m dlouhá, má průměr 0,36 mahmotnost 227 kg, zatímco větší PGM 2000 má hmotnost 907 kg, délku 4,6 m a průměr 0,55 m. Munice PGM je vyráběna jako celek a nikoli ve formě sad pro připojení k bojovým částem standardních neřízených pum. Při použití televizního nebo infračerveného naváděcího systému lze PGM použít autonomně (po odhození na vybraný a zaměřený cíl se navádí sama) nebo může být korigována povely z letounu. Při odhození z malé výšky má dosah do 15 km, ze středních výšek asi do 30 km a z velkých výšek až 50 km. Jediným známým uživatelem PGM jsou Spojené arabské emiráty, které jako její nosiče používají letouny MIRAGE 2000, a později budou PGM vyzbrojeny i letouny F-16C Block 60. Typ PGM 500 patří vzhledem k nízké hmotnosti k nemnoha typům přesně naváděné munice, které mohou nést lehké bojové letouny jako například F-5 či HAWK.
Ruské pumy KAB
Počátkem 70. let začal v tehdejším Sovětském svazu vývoj vlastních přesně naváděných leteckých pum známých pod označením KAB (Korrektirujemaja Aviacionnaja Bomba). První typ KAB-500L byl zaveden do výzbroje někdy v polovině 70. let. Je 3,05 m dlouhý, má průměr těla 0,4 m a celkovou hmotnost 535 kg. Na rozdíl od typů vzniklých v jiných zemích korigují dráhu letu pumy aerodynamické pohyblivé plochy na zádi a nikoli v přední části. Kromě popsaného základního provedení s tříštivotrhavou hlavicí o hmotnosti 380 kg je známa i verze s kontejnerovou bojovou částí KAB-500KL. Pumy řady KAB-500 mají maximální dosah do 10 km a tvoří výzbroj letounů MiG-27K, Su-22M3/M4 , Su-24M a Su-25.
Po tomto typu byla vyvinuta i podstatně větší verze KAB-1500L, určená pro ničení vojenských základen, zodolněných velitelských postavení nebo skladů či dalších podobných cílů. Jsou známy minimálně dvě verze:
  • KAB-1500L-F má bojovou část tvořenou tříštivotrhavou hlavicí o hmotnosti 1180 kg a používá se proti běžným (nezodolněným) cílům. Zbraň má délku 4,6 m, průměr těla 0,58 m, záďové plochy mají rozpětí 1,3 m a celková hmotnost je 1560 kg.
  • KAB-1500L-Pr má průbojnou bojovou hlavici o hmotnosti 1100 kg a je určena pro ničení odolných nebo podzemních cílů. Zbraň, která má prakticky identické rozměry i hmotnost jako KAB-1500L-F, údajně dokáže proniknout až 20 m silnou vrstvou zeminy a teprve poté explodovat. Pumy řady KAB-1500 lze podle ruských zdrojů odhazovat z výšek 1 km až 15 km, přičemž při odhození z vysokých letových hladin mají maximální dosah 18 až 20 km. Přesnost zásahu má být 7 maméně. Jako hlavní nosiče jsou zmiňovány letouny Su-24M a Su-27IB.

Ruská laserem naváděná puma KAB-500L. Na rozdíl od všech ostatních typů nemá řídící aerodynamické plochy na přídi, ale na zádi. Na snímku jsou dobře vidět pohyblivá kormidla na konci křížových ploch.

Moderní naváděcí kontejnery vyvíjí i ruský průmysl. Na snímku je model zkoušeného typu SAPSAN firmy UOMZ, určený pro letouny MiG-29 a Su-27/30. Kontejner má délku 3 m, průměr 0,36 m a hmotnost 250 kg.

Bazuka RPG

2. července 2010 v 18:44 bazuky
RPG, ruční protitankový granátomet , je všeobecně rozšířená zbraň s výbušným projektilem, používaná všemi armádami po celém světě. Hraje významnou roli v současných válečných konfliktech a je velmi často používána i povstalci a teroristickými skupinami. Své velké oblibě se těší především proto, že vystřelený granátraketový pohon. Současný RPG-7 je robustní, jednoduchý a smrtící. Je výsledkem mnohaletého vývoje a modifikací. Byl vyvinut z původního německého Panzerfaustu.
Po odpálení projektilu (rychlostí cca 117 m/s), po jeho opuštění hlavně, je uveden v činnost raketový pohon a střela letí rychlostí asi 294 m/s na dlouhou vzdálenost. Projektil během letu rotuje podél své dlouhé osy a dráhu stabilizují stabilizační křidélka. Při odpálení je vidět záblesk a šedomodrý dým, který může upozornit nepřítele na pozici operátora, který je ovšem velmi mobilní a hned po odpálení se může ukrýt. Zhruba po 900 m, t. j. asi po 5 vteřinách letu, dojde k samodestrukci střely, pokud během této doby nezasáhne nějaký cíl.
Nejčastěji používanými střelami jsou HE (High Explosive) nebo HEAT (High Explosive Anti Tank).
http://forum.valka.cz/files/thumbs/t_reaktivn__protitankov__gran_t_rpg-75.jpgSoubor:Rpg-7.jpg

Springfield M1911

2. července 2010 v 18:06 Pistole
  • M1911 je jeden-akce, poloautomatická pistole chambered pro. 45 ACP nábojnice. To bylo navržené Johnem M. Browningem, a byl standard-vydat konzolový příčník pro Spojené státy ozbrojené síly od 1911 k 1985, a je ještě nesen některými americkými sílami. To bylo široce použité v World válka já, druhá světová válka, korejská válka a vietnamská válka. Jeho formální označení jak 1940 byl automat Pistol, kalibr. 45, M1911 pro originál Model 1911 nebo automatický Pistol, kalibr. 45, M1911A1 pro M1911A1, adoptoval v 1924. Označení změnilo se na Pistol, kalibr. 45, automatický, M1911A1 ve vietnamské době. Celkem, Spojené státy získaly kolem 2.7 milión M1911 a M1911A1 pistole během jeho životnosti.
    M1911 je nejznámější John Browningových designů k použití krátký převinout princip v jeho základním designu. Vedle pistole bytí široce kopírovalo sebe, tento operační systém se zvedl se stát předním druhem 20. století a skoro všechny moderní centerfire pistole.
  • M1911 pistole vznikla v pozdních 1890s jak hledání pro vhodný samozaváděcí (nebo poloautomatický) handgun, nahradit paletu revolverů pak v provozu. Spojené státy Ameriky přijaly nové střelné zbraně v neobyčejném poměru; několik nových handguns a dva všichni-nová služba loupí (M1892/96/98 Krag a M1895 námořnictvo Lee), stejně jako série revolverů Colt a Smith a Wesson pro armáda a námořnictvo byli přijati právě v tom desetiletí. Příští desetiletí by vidělo podobnou rychlost, včetně přijetí několik více revolverů a intenzivní pátrání pro samozaváděcí pistoli to by kulminovalo oficiálním přijetím M1911 po otočení dekády.Hiram S. Maxim navrhl samozaváděcí pistoli v 1880s, ale byl posedlý kulomety. Přesto, aplikace jeho principu kuličky používání energie přeložit vedla k několika samozaváděcím pistolím v 1890s. Designy upoutaly pozornost různý militaries, každý který začal programy najít nějaký vhodný pro jejich síly. V USA, takový program by vedl k formálnímu testu u otočení 19. do 20. století.
    Během konce 1899 a začátek 1900, zkouška samozaváděcích pistolí byla řízena, který zahrnul údaje od Mauser (C96 "Broomhandle"), Mannlicher (Steyr Mannlicher M1894), a hříbě (hříbě M1900).
    Toto vedlo ke koupi 1,000 DWM Luger pistolí, chambered v 7.65 mm Luger, bottlenecked nábojnice. Tito by šli na polních soudech ale narazil na některé záležitosti, obzvláště s ohledem na brzdnou schopnost. Jiné vlády také podaly podobné stížnosti, který vyústil v DWM vytvoření zvětšené verze kola, 9mm Parabellum (známý v aktuálním vojenském jazyce jako 9x19mm NATO), muchlal se-zvyšovat verzi 7.65 kolo mm. Padesát tito byli testováni také americkou armádou v 1903.
    V odezvě na problémy narazené americkými jednotkami bojovat proti partyzánům Mora během Philippine-americká válka, pak-standard. 38 dlouho revolver hříběte se nalézal být nevhodný pro rigors války v džungli, zvláště v podmínkách brzdné schopnosti, jak Moros měl velmi vysokou bitevní morálku a často používal drogy, aby zabránil pocitu bolesti. Americká armáda stručně se vrátila k používání M1873 jeden-revolver akce v. 45 kalibru hříběte, který byl standardní během posledních desetiletí 19. století; pomalejší, těžší kulička se nalézala být více účinný proti domorodcům nabíjení. Problémy s. 38 dlouho hříbě vedlo k přepravě armády nová jednorázová akce. 45 revolverů hříběte k Filipínám v 1902. To také vybízelo pak-vedoucí arzenálu, generál William Crozier, pověřit další testování pro novou služební pistoli.
    Následovat 1904 Thompson-Lagarde pistole okolo testů účinnosti, plukovník John T. Thompson řekl to nová pistole "should ne být méně než. 45 kalibru" a odkázaný nejlépe být poloautomatický v provozu. Toto vedlo k 1906 trápením pistolí od šesti střelných zbraní výrobní společnosti (jmenovitě, Hříbě, Bergmann, Deutsche Waffen und Munitionsfabriken (DWM), Savage zbrojní společnost, Knoble, Webley, a Bílý-Merril).
    Šest designů se podrobilo, tři byl vyloučen brzy na, odcházející jediný Savage, Colt, a DWM designy chambered v nový. 45ACP (automatickou Colt pistolovou) nábojnici. Tito tři ještě měl záležitosti, které vyžadovaly opravu, ale jediný Colt a Savage resubmitted jejich designy. Tam je nějaká debata o důvodech pro DWM stažení - nějaké slovo, na které oni sáhli tam bylo zaujatost a že DWM design byl používán primárně jako "fackovací panák" pro Savage a Colt pistole, ačkoli toto nepadne s dříve 1900 koupě DWM designu přes Colt a Steyr záznamů. V každém případě, série zkoušek v reálných podmínkách od 1907 k 1911 byl dodržován rozhodnout se mezi Savage a Colt designy. Oba designy byly zlepšeny mezi každým testováním přes jejich počáteční záznamy, vést ke konečnému testu před přijetím.
    Mezi oblasti úspěchu pro hříbě byl 6,000 kulatého testu na konci 1910 přišel jeho návrhářem, John Browning. Zbraň hříběte prošla s vlajícími prapory, mít ne selhává, zatímco Savage designy měly 37.

    Historie služby

    Následovat jeho úspěch v soudech, Colt pistole byla formálně adoptovaná armádou 29. března 1911, tak získávat jeho označení, M1911 (model 1911). To bylo adoptováno námořnictvem a námořním sborem v 1913. Původně vyráběl jediný Colt, požadavek na střelnou zbraň v World válka já jsem viděl expanzi výroby k vládě-vlastnil Springfield zbrojnici.
    Zážitek bitevního pole v první světové válce vedl k některým více malé vnější změny, vyplněný v 1924. Nová verze přijala upravenou typovou klasifikaci, M1911A1. Změny na původní záměr byly menší a sestávaly z kratšího triggeru, cutouts v rámci za spouští, zakřivené hnací ubytování, delší přilnavost bezpečnostní podnět (předejít soustu kladiva), širší muška, kratší podnět na kladivu a zjednodušená přilnavost checkering. Ti neobeznámený s designem být často neschopný rozeznat rozdíl mezi dvěma verzemi na prvý pohled. Žádné významné vnitřní změny byly dělány a části zůstaly zaměnitelné mezitím dva.

    Druhá světová válka

    Druhá světová válka a roky vést k tomu vytvořil velkou poptávku. Během války, o 1.9 milión jednotek bylo získáno vládou USA pro všechny síly, bytí výroby podniknuté několika výrobci, včetně Remingtona Randa (900,000 produkoval), hříbě (400,000), Ithaca zbraňová společnost (400,000), Union mění a signalizuje (50,000), Singer (500), Springfield zbrojnice a arzenál okrouhlíku. Tak mnoho byl produkoval to, po 1945, vláda neobjednávala nějaké nové pistole a jednoduše použité existování rozdělí inventáře k "refinish arzenálu" zbraně když nutný. Tato pistole byla zvýhodněná americkým vojenským personálem.
    Před druhou světovou válkou, malé množství Colts bylo produkováno pod licencí v norské zbraňové továrně Kongsberg Vaapenfabrikk (tato hříbata byla známá jak"Kongsberg hříbě#rquote). Během zaměstnání Němce Norska výroba pokračovala. Tyto pistole jsou velmi pokládané moderními sběrateli. Německé síly používaly zajaté M1911A1 pistole, používat označení "Pistole 660 ()". M1911 vzor také tvořil východisko pro Argentinu Ballester-Molina a jistá španělština Hvězda a Láma pistole pustily se za 1922.
  • Nahrazení pro většinu použití

    Po druhé světové válce, M1911 pokračoval být základ sjednocených States ozbrojených sil v korejské válce a vietnamská válka a byl dokonce použitý během Desert bouře v některých amerických armádních jednotkách. To pokračovalo vidět službu na jak operační irácké svobodě tak operaci trvalý svoboda, s americkou armádou specialita nutí skupiny.
    Nicméně, pozdními sedmdesátými léty M1911A1 byl přiznán být ukazovat jeho věk. Pod politickým tlakem od NATO odpovídat NATO-standardní pistolová nábojnice, americké letectvo je služba kloubu program lehkých zbraní byl provozován vybrat novou poloautomatickou pistoli používat NATO-standard 9mm Parabellum pistolovou nábojnici (zásuvný modul, který byl předtím testoval americkou armádou v 1903 a objevil nedokonalý). Po soudech, Beretta 92S-1 byl vybrán. Tento výsledek byl vybojován armádou, která následně provozovala jeho vlastní soutěž (XM9 soudy) v roce 1981 který nakonec vedl k oficiálnímu přijetí Beretta 92F 14. ledna 1985. Pozdnějšíma osmdesátými léty výroba byla ramping nahoru přes sporný XM9 nový pokus a oddělený XM10 reconfirmation, který byl bojkotován některými účastníky originálních soudů, praskliny v rámcích Beretta-produkoval pistole, a také přes nebezpečný problém s oddělením poklesu, které vyústilo v poškození nějakého amerického námořnictva opravit členy. Toto naposledy skončilo tím bytí aktualizovalo se ke standardu 92FS, který zahrnuje další ochranu pro uživatele.
    Časnými devadesátými léty, nejvíce M1911A1s byl nahrazený M9, ačkoli omezené množství zůstat v použití zvláštními jednotkami. Spojené státy námořní sbor zvláště byl známý pokračováním použití M1911 pistolí pro vybraný personál v MEU (SOC) a průzkumné jednotky (ačkoli USMC také koupil přes 50,000 M9 handguns). Pro jeho část, specialita Spojených států příkaz operací (USSOCOM) vydal požadavek pro. 45 ACP handgun (urážející Handgun zbraňový systém (OHWS) soudy). Toto skončilo výtržníkem a Koch OHWS se stávat MK23 Mod 0 urážejícího Handgun zbraňového systému (porážet hříbě OHWS, hodně modifikoval M1911). Nespokojenost s Beretta M9 brzdnou schopností má vlastně podporoval re-přijetí M1911 (spolu s jinými handguns) mezi USSOCOM jednotky v uplynulých letech, ačkoli M9 zůstane převládající oba uvnitř SOCOM a v USA vojenský obecně.

    Aktuální uživatelé

    M1911A1 design je zvýhodněný velkým množstvím policie plácnout týmy v celých Spojených státech. Mnoho armády a organizace vymáhání práva ve Spojených státech a mnoho jiných zemí pokračuje k použití (často upravený) M1911A1 pistole protože oni favorizují větší brzdnou schopnost. 45 nábojnice a nadřazené shootability zbraně. Marine nutí Recon, Los Angeles hlídá specialitu oddělení zbraně a taktiky, FBI rukojmí zachránit tým a 1. zvláštní síly operační oddělení - Delta (Delta síla) být mezi nimi. Tacoma, WA policejní oddělení dělalo historii v roce 2001 tím, že se stane prvním metropolitním policejním oddělením v skoro 50 roků přijmout M1911 jako jeho úředník nosit zbraň. Tacoma policejní oddělení vybralo Kimber Pro Carry II nebo Pro Carry II HD jak nepovinný, oddělení dodávalo zbraně dostupné jeho důstojníkům.
    M1911A1 je také extrémně populární mezi širokou veřejnost ve Spojených státech pro praktické a rekreační účely. Pistole je běžně používaná pro ukrytý vysílat (díky z části k jeden-kupit časopis, který směřuje k tenčí pistoli; tak snadnější zamlčet), osobní obrana, zamířit na střelbu a soutěž. Četné aftermarket doplňky dovolí uživatelům přizpůsobit pistoli k jejich sympatii. Tam být rostoucí množství výrobců M1911-pistole typu a model pokračuje být docela populární pro jeho spolehlivost, jednoduchost a vlasteneckou žádost. Různý taktický, cíl a kompaktní modely jsou dostupní. Cena sahá od konce minima $250 pro dovezený model k více než $3,000 pro nejlepší soutěž nebo taktické modely od takový jako ti Ed Brown [1], Wilson boj, a Les Baer.
    Kvůli zvýšenému požadavku na M1911 pistole mezi Army Spec jednotky operací, kdo být známý poli paleta M1911 pistolí, Army Marksmanship jednotka začala dívat se vyvinout novou generaci M1911s a vypustil M1911-A2 projekt v pozdní 2004. Cíl měl produkovat minimum sedmi variant s různými pozoruhodnostmi, interní a vnější extraktory, byt a klenutá hnací ubytování, základní a doplňkové časopisové studny, rozmanitost skončí a jiné možnosti, s nápadem poskytovat koncového uživatele výběr od kterého vybrat rysy, které nejlépe sedí jejich misím. AMU vykonával dobře přijatou demonstraci první skupiny pistolí k námořnímu sboru u Quantico a různé Spec operace jednotky a Ft. Bragg a jiná umístění. Projekt poskytoval projektovou studii s pohledem do budoucích projektů. Modely byly půjčeny k různým Spec operacím jednotky, výsledky kterého jsou klasifikované. RFP byl vydán pro spojenou bojovou pistoli, ale to bylo nakonec zrušeno. Nyní jednotky experimentují s M1911 platformou v. 40 který včlení lekce poučil se z M1911 A2 projektu. Nakonec, M1911 A2 projekt poskytoval zkušební stav pro zlepšující se existování M1911s. An zlepšil M1911 variantu stávat se dostupný v budoucnosti je možnost.
    Springfield zvyk profesionální model 1911A1 pistole je produkována za smluvních podmínek Springfield zbrojnicí pro FBI oblastní plácnout týmy a rukojmí tým záchrany. Tato pistole je vyrobena ve skupinách pravidelně Springfield zakázkovým obchodem, a nemnoho příkladů od většiny běhů je děláno dostupný na prodej k široké veřejnosti u prodejní ceny přibližně nás $2,500 každý.
    Marine Expeditionary jednotky dříve vydaly M1911s k silovým Recon jednotkám. Ruka-vybral hříbě M1911A1 rámy byly zničené, deburred, a připravený na další použití USMC precizností sekce zbraně (PWS) u námořních sborů založit Quantico. Oni byli pak sestaveni s po-přilnavost trhu safeties, všestranný palec safeties, spouště, zlepšený vysoce-pozoruhodnosti viditelnosti, accurized barely, sevření a zlepšené Wilson časopisy. Tito hand-made pistole byly nalazené na specifikace a preference koncových uživatelů.
    V pozdních osmdesátých létech, Marines vyložil sérii specifikací a zlepšení udělat Browningův vzor připravený na 21. staletý boj, mnoho ze kterého byli zahrnuti v MEU (SOC) pistole navrhne, ale design a čas nabídky byli limitováni. Objevovat to Los Angeles policejní oddělení bylo potěšené jejich zvláštními Kimber M1911 pistolemi, jediná zdrojová žádost byla vydána k Kimberovi pro jen takový pistole přes hrozící vydání jejich TLE/RLII modely. Kimber krátce začal produkovat omezené množství čeho by bylo později nazývané Interim blízko ubikace bojují s pistolí (ICQB). Tvrdit jednoduchý převinout shromáždění, 5-barel palce (ačkoli používat nerez ocel odpovídat barelu stupně), a interní extraktor, ICQB není hodně odlišný od Browningova dobrého návrhu.
    Finální jednotky jak vytékal k MCSOCOM Det-1 být Kimber ICQBs s Surefire IMPL (integroval vojenské pistolové světlo), Dawson preciznost nadává, Tritium Novak LoMount pozoruhodnosti, Gemtech TRL taktické zadržení Lanyards, modifikoval Safariland 6004 pouzder na pistoli, a Wilson boj ' 47D ' 8 kulatých časopisů. Oni údajně byli použití s přes 15,000 kol za kus.

    Jiní uživatelé

    Množství hříběte M1911s byl používán královským loďstvem jako pistole během World válka já v. 455 Webley automatu kalibr. Handguns byl pak přenesený do královského letectva kde oni viděli použití v omezených množstvích nahoru až do konce druhé světové války jako pistole pro leteckou četu v události lžícování ven v nepřátelském teritoriu. Některé jednotky jižních korejských leteckých sil ještě používají tyto dávky originálu jako pistole důstojníků (2008).
    Norsko používalo Kongsberg hříbě, které bylo licence produkovalo variantu a je rozpoznán jedinečným poklesovým chytem. Mnoho španělštiny výrobcové střelných zbraní produkovali M1911 takový jako model hvězdy P, ASTAR 1911PL, spravedlivý ke jménu nemnoho. který nakonec vedl k výrobě levnější Ballester-Molina.
    Brazilská společnost IMBEL (Indústria de materiál Bélico dělat Brasil) ještě produkuje. 45 v několika variantách pro armádu a použití vymáhání práva.
    Řecká helénská armáda vydá M1911 jako pistole. Tito jsou WWII výroba americké pistole dodávané jako vojenská pomoc v roce 1946 a afterward jak nás pomáhal Řecku proti Communist expanzi.
    Armáda Royala Thaiho ještě používá USGI M1911 to bylo dodáváno jako vojenská pomoc během vietnamské válečné éry.
    Čínská společnost Norinco vyváží klon M1911A1 pro civilní koupi. Dovoz do nás byl zablokovaný novými obchodními pravidly v roce 1993.

    Design

    Žádat o. 45-kalibrová automatická pistole byla vysoký rozkaz, že nemnoho výrobcové nebo vynálezcové pokusili se úspěšně v brzy 20. století. To dosáhne tohoto, Browning rozhodoval se pro design, který viděl velmi malou změnu skrz jeho život výroby. Základní princip pistole je převinout operaci. Jako rozšiřující se spalování plyny nutí kuličku dole barel, oni dávají hybnost zpáteční rychlosti k poklesu a barel který být uzamknut spolu během této části cyklu palby. Po kulička opustila barel, pokles a barel pokračují dozadu krátká vzdálenost.
    V tomto bodě, spojení se otáčí na barelu dole, ven pauz pojištění v poklesu, a přinese barel ke konci. Jak pokles pokračuje dozadu, extraktor drápu táhne utracený kryt od spalovací komory a vypuzovatel udeří tyčit se případu otáčet se na tom ven a pryč od pistole. Pokles se zastavuje a je pak poháněný vpřed jarem obnažit čerstvý zásuvný modul od časopisu a vložit to do spalovací komory. U předního konce jeho cestování, pokles uzavírá do barelu a je připravený k ohni znovu.
    Armáda nařídila bezpečí přilnavosti a bezpečí manuálu. Bezpečí přilnavosti, sežehnout odpojit, posunout zastávku, poloviční kohoutovou pozici a bezpečí manuálu (našel nalevo tyčit se rámce) být na celém standardu M1911A1s. Několik společností vyvinulo hoření pinové blokové bezpečí. Hříbě má 80 použití série spoušť provozovala jednoho a několik jiných výrobců, včetně Kimbera a Smith a Wesson, používat Swartz palbu-bezpečí pinu, který je provozován bezpečím přilnavosti. Vidět americký patent 2,169,084 (1939); vidět také Davis a Raynor, bezpečné pistole dělaly Evena bezpečnější, americký voják, Jan. 1976.
    Stejný základní design také byl nabídnutý komerčně a byl používán jiný militaries. Navíc k. 45 ACP (automatická Colt pistole), chambered modelů pro. 38 výborný, 9mm Parabellum,. 400 Corbon, a jiné nábojnice byly také nabídnuty. M1911 byl vyvinut od časnějších Colt designů vypálení salv takový jak. 38 ACP. Design tloukl ven mnoho jiný contenders během vládní výběrové periody, během pozdního 1890s a 1900s, až do přijetí pistole. M1911 oficiálně nahradil rozsah revolverů a pistolí přes odvětví amerických ozbrojených sil, ačkoli množství jiných designů viděli použití v jistých výklenkách.
    Přesto, že je napadán novějšími a lehčími váhovými pistolovými designy v. 45 kalibru, takový jako Glock 21, Sig Sauer P220 a výtržník a Koch Mk 23, M1911 ukazuje žádné známky klesající popularity, a pokračuje být široce přítomný v různých konkurenčních zápasech, takový jako ti IDPA a IPSC.
    • Nábojnice:. 45 ACP;
    • Jiné komerční a vojenské deriváty: Jiné verze nabídly obsahovat. 38 výborný, 9mm Parabellum,. 40 S a W, 10mm auto,. 400 Corbon,. 22 LR,. 50 GI,. 455 Webley, 9x23 mm Winchestera, a jiní. Ty hlavní 9mm Parabellum (9x19mm),. 38 výborného, 10mm auta.
    • Barel: 5 v (127 mm) vláda, 4.25 v (108 mm) Commander, a 3.5 v (89 mm) důstojník je ACP. Někteří moderní "vysílat" zbraně mají významně kratší barely a rámy, zatímco jiní používají rámy standardu a prodloužené poklesy s 6 v (152 mm) barely
    • Rychlost kroucení: 16 v (406 mm) na otočení, nebo 1:35. 5 kalibrů (. 45 ACP)
    • Operace: Ucouvnout-ovládaná, uzavřená záď hlavně, jednorázová akce, poloautomatický
    • Váha (odtížila): 2 lb 7 oz (1.1 kg) (model vlády)
    • Výška: 5.25 v (133 mm)
    • Délka: 8.25 v (210 mm)
  • Kapacita: 7 + 1 kola (7 ve standardu-kapacitní časopis + 1 ve spalovací komoře); 8 + 1 ve standardu aftermarket-časopis velikosti; 9 + v prodloužený a ahoj-časopisy čepice/zbraně rámců chambered v. 38 výborný a 9mm mají 9 + 1 kapacita. Nějaké používání modelů dvojitý-kupil časopisy, takový jako ti od Para arzenálu, Strayer Voigt Inc a STI mezinárodní Inc má významně větší objemy. Hříbě dělá jejich vlastnit 8 kulatých časopisů, které oni zahrnují s jejich Series 80 XSE modelů.
  • Safeties: Bezpečí přilnavosti, sežehnout odpojit, posunout zastávku, poloviční kohoutovou pozici a bezpečí manuálu (našel nalevo tyčit se rámce) být na celém standardu M1911A1s. Několik společností vyvinulo hoření pinový blok. Hříbě má 80 použití série spoušť provozovala jednoho a několik jiných výrobců (takový jako Smith a Wesson) použití jeden operoval bezpečím přilnavosti.
  • Sevřít bezpečnostní deaktivaci: Problém pro některé střelce je to oni přimějí potíž deaktivovat bezpečí přilnavosti, když oni drží zbraň. Toto primárně ovlivní střelce, kteří mají malé ruce. To může také nastat když střelec umístí jeho palec nad bezpečím palce, který inklinuje snížit tlak na bezpečí přilnavosti. Opravit tento problém, množství přilnavosti bezpečnostní výrobcové navrhli safeties s prodlouženými vyvýšeninami, tak to když střelec sevře zbraň, jeho ruka bude přicházet do kontaktu s vyvýšeninami a deaktivovat bezpečí (tj. dovolovat zbraň k ohni). Někteří instruktoři najdou tento "problém" být výsledek chudé ruční pokládky, protože 11 roku-starý byl dokumentován schopný dělat tak, nebo opotřebované bezpečnostní komponenty, známý jak armádě tak civilistovi armorers a systematické kontroly mají být předstíral, že prověří jeho funkčnost.
http://www.aegisteam.cz/obrazky/galerie/tmb/id39__014a.jpghttp://www.m1911.org/images/welcome.jpghttp://www.sightm1911.com/1911pix/product/Springfield_Loaded.jpghttp://www.airsoft-guns.co.uk/acatalog/SPKG31H.jpghttp://www.airsoft-guns.co.uk/acatalog/SPKA21H.jpg

Springfield 1903

2. července 2010 v 17:48 pušky odstřelovačky
Tahle puška byla vyráběna v letech 1903-1943 společnostmi Springfield,Rock Island Arsenal,Remington a Smith-Corona v několika midifikacích M1903A1,M1903A2,M1903A3 a M1903A4 lišících se typem hledí,tvarem pažby a jinnými detaily.Ve všech variantách bylo vyrobeno přes 3 miliony kusů a ve výzbroji Americké armády zůstala i během druhé světové války.Tyto pušky byly dodávány do Velké Británie a Číny.
Délka zbraně byla 1097 mm a hmotnost nenabité zbraně byla 3,9 kg.Kapacita zásobníku byla 5 nábojů.Mohla se na ni přidělat i optika.






Země původu..................... Spojené státy
Náboj................................ ,30 Cal
Způsob palby...................... opakovaná jednotlivými ranami
Délka................................. 1097 mm
Délka hlavně...................... 610 mm
Hmotnost nenabité zbraně.... 3,9 kg
Kapacita zásobníku.............. 5 nábojů


PPS42

2. července 2010 v 17:40 PPS42
Samopal PPS-42 byl zkonstruován a vyráběn od roku 1942 v obleženém Leningradu. Konstruktérem PPS-42 a 43 je Alexej Sudajev ( odtud pojmenování zbraně ).
První vyrobené PPS-42 byly okamžitě dodávány jednotkám do první linie. Z těhto bojových zkušeností byly vyvinuty modifikace a později nová zbraň PPS-43, která se vyráběla od roku 1943 a výroba skončila až po válce. Vyráběla se licenčně a hojně byla PPS-43 použita ve Vietnamu.
Obě PPS měly pevnou mušku a stavitelné hledí na 100 a 200 m.

PPS-42:
Náboj: 7,62 mm
Způsob činnosti: zákluz
Způsob palby: plně automatická
Délka ( s vytaženou opěrkou ): 897 mm
Délka ( se sklopenou opěrkou ): 632 mm
Délka hlavně: 269 mm
Hmotnost nabité zbraně: 3,630 kg
Hmotnost prázdné zbraně: 2,930 kg
Kapacita zásobníku: 35 nábojů
Kadence: 700  ran/min



PPS-42

PPS-43:
Náboj: 7,62 mm
Způsob činnosti: zákluz
Způsob palby: plně automatická
Délka ( s vytaženou opěrkou ): 808 mm
Délka ( se sklopenou opěrkou ): 606 mm
Délka hlavně: 254 mm
Hmotnost nabité zbraně: 3,901 kg
Hmotnost prázdné zbraně:3,330 kg
Kapacita zásobníku: 35 nábojů
Kadence: 700  ran/min


Možná to všichni znají, ale jen uvedu překlady zkratek :

PP je "pistolet pulemjot", neboli samopal. Pulja je kulka, pistolet je pistole. Už z toho názvu je zřejmé, že samopal střílí pistolové střelivo. Poslední písmeno je jméno konstruktéra. takže Pistolet pulemjot Sudajeva, pistolet pulemjot Špagina.........



dragunov

1. července 2010 v 19:13
SVD Dragunov
Odstřelovačská puška Dragunov
Zkušenosti z druhé světové války utvrdily velení Sovětské armády v přesvědčení o potřebě značného množství odstřelovačů v jednotkách Sovětské armády a významu odstřelovače na bojišti. Po dlouholetém používání starých opakovacích pušek Mosin vzor 1891/30 a samonabíjecí SVT-40 byla zapotřebí nová účinná zbraň, která by pečlivě vyvažovala odolnost, snadnou obsluhu, nenáročnou údržbu a přesnost. Proto byla v roce 1963 zavedena do výzbroje Sovětské armády a následně do dalších armád Varšavské smlouvy odstřelovačská puška Dragunov, kterou vyvinul konstruktér Jevgenij Fedorovič Dragunov (1920-1991). Puška SVD je již čtyřicet let vyráběna iževskou zbrojovkou IZMAŠ. Mimo území bývalého SSSR byla licenčně vyráběna v Polsku (SWD-M), Iráku (Al-Kadisa) a Číně (Typ 79). V ČSLA byla zavedena během 70. let jako náhrada za odstřelovačskou pušku vzor 54.
Odstřelovačská puška Dragunov s příslušenstvím
Odstřelovačská puška Dragunov s příslušenstvím
Odstřelovačská puška Dragunov je samonabíjecí zbraň, která používá upravený Kalašnikovův mechanismus, pracuje na principu odběru plynů z hlavně tlakem na píst uložený nad hlavní. Závěr typu AK se dvěma uzamykacími ozuby se pevně uzamyká pomocí rotace závorníku. Plynový násadec je opatřen dvoustupňovým plynovým regulátorem se stavitelnými výfukovými otvory. Při normálních podmínkách je regulátor v poloze 1, při znečištění se nastavuje do polohy 2. Pootočení regulátoru se provádí dnem nábojnice. Oproti útočné pušce AK-47/AKM kde tvoří píst s pístnicí a nosičem závěru jeden díl, u pušky SVD jsou píst, pístnice a nosič závěru tvořeny samostatnými díly. Puška je zásobována ze segmentového dvouřadého zásobníku na 10 nábojů, který je vyroben z plechu s charakteristickými prolisy na bočních stěnách. Puška SVD je určena pro náboj 7,62x54R, puškový náboj Mosin s okrajem. Pro přesnou střelbu se používají speciální odstřelovačské náboje se střelou o hmotnosti 9,8 g a prachovou náplní 3,1 g. Lze však také střílet běžnými náboji, které používá československý univerzální kulomet vzor 59. Předpažbí pušky SVD je složeno ze dvou polovin spojených dvěma objímkami, každá strana předpažbí má šest podélných ventilačních otvorů. Puška má odlehčenou pažbu rozměrnými výřezy a výškově stavitelnou lícnici, pažba a předpažbí je vyrobeno z vrstveného laminovaného dřeva. Na ústí hlavně je našroubován tlumič plamene s pěti podélnými štěrbinami. Kromě otevřených mechanických mířidel stavitelných do 1200 m je obvykle osazena optickým zaměřovačem PSO-1 (1P43) se čtyřnásobným zvětšením. Záměrný kříž tohoto dalekohledu lze za zhoršených světelných podmínek přisvětlit pomocí lampičky napájené bateriovým zdrojem uloženým v základně dalekohledu. Pro střelbu v noci lze použít noční zaměřovač NSPU (1PN58) ruské konstrukce. Zbraň je konstruována pro nasazení bodáku z AKM. Příslušenství odstřelovačské pušky Dragunov tvoří čtyři desetirané zásobníky, plátěná sumka na zásobníky, čistící a montážní souprava, nosný popruh, víceúčelový bodák a denní optický zaměřovač PSO-1 s ochranným obalem.
Voják AČR s puškou SVD DragunovNáboj 7,62x54R
Voják AČR s puškou SVD DragunovNáboj 7,62x54R

samopal vz.58

1. července 2010 v 19:01
Image


Po zavedení samonabíjecí pušky vz.52 a 52/57 byla čs. armáda vyzbrojena dvěma zbraněmi pro jednotlivce, 7,62mm samopalem vz. 24 a vz.26 pro pistolový náboj TT 7,62x25 a samonabíjecí puškou vz.52/57 na náboj 7,62x39. Výhodou samopalu byla menší velikost, hmotnost a střelba dávkou, puška byla přesnější a měla větší dostřel. V polovině 50. let dospěli činitelé čs. armády k názoru, že je třeba tyto zbraně nahradit jedinou zbraní, která by spojovala výhody obou. Po válce byly některé jednotky vyzbrojeny německými StG 44 pro náboj vz.43 Polte 7,92x33, první výzkum byl veden už po válce.

V roce 1953 byly zpracovány požadavky na "univerzální ruční zbraň pěchoty", která měla nahradit samopal. Zbraň měla umožňovat účinnou palbu na 400 m, dobrou přesnost a měla být konstruována pro čs. náboj 7,62mm vz.52.
Po zavedení sovětského náboje vz.43 7,62x39 do výzbroje naší armády bylo rozhodnuto pokračovat ve vývoji zbraně právě s tímto nábojem. Vývoj této zbraně byl přesunut do Konstrukty Brno, hlavním řešitelem byl jmenován Jiří Čermák. Po ukončení vývoje byla zbraň zavedena do výzbroje ČSLA jako "7,62mm samopal vz. 58. Termín samopal je zavádějící, jedná se o automatickou zbraň, v zahraničí též označovanou jako útočná puška. Samopalem by měla být označovaná zbraň na pistolové náboje.

Sa 58 je často označován za kopii ruského automatu Kalašnikov (AK-47), kromě podobného vzhledu a stejného náboje se jedná o zcela originální zbraň. Pro pohon se používá impuls prachových plynů odvedených z vývrtu hlavně šikmým plynovým kanálem do plynového zařízení nad hlavní. Ve válci působí plyny na píst, jehož pístnice se opírá o nosič závorníku a přenáší na něj impuls prachových plynů. Do přední polohy je píst vrácen pružinou pístu.
Hlaveň je zasazena do pouzdra závěru, v němž je zajištěná čepem. Vývrt hlavně má 4 drážky je chromován vrstvou tvrdého chromu o síle 40 - 100 mikronů. Závěr je uzamčen výkyvnou závorou nesenou závorníkem. Inicializace nábojů je mechanická úderem zápalníku na zápalku. Je možná střelba jednotlivými ranami a dávkou.

Segmentový zásobník na 30 nábojů je vkládán do zbraně zespodu, jeho podavač ovládá pomocný záchyt, který po vystřílení zásobníku zachytí závěr v poloze vzadu - střelec je tak upozorněn na nutnost výměny zásobníku.
Hledí je stavitelné od 100 m do 800 m s univerzální dálkou "U" - cca 300 m. Pro střelbu slepými náboji se používá nástavec pro cvičnou střelbu, který se šroubuje na ústí hlavně a zmenšením průřezu se docílí potřebný tlak plynů na vývrt hlavně. (Po vlastní zkušenosti na cvičných střelbách mohu potvrdit, že toto zařízení doslova "za***" celý SA58)
Nosič mušky je upraven na připojení bodáku.

Zbraň existuje ve třech provedeních:
7,62mm samopal vz. 58 P - s pažbou
7,62mm samopal vz. 58 V - se sklopnou ramenní opěrou)
7,62mm samopal vz. 58 Pi - se záchytem pro infradalekohled, tlumičem plamene a dvojnožkou.

Zbraň se vyráběla v letech 1953-1988 (uvádí se i 1983) ve České zbrojovce Uherský Brod a bylo vyrobeno cca 900 000 kusů této skvělé zbraně. Sa 58 je výrobně náročný, zbraň má například pouzdro závěru vyfrézováno z odlitku, což dělá samopal vzor 58 mnohem výrobně dražší něž např. ruský AKM. To také asi zapříčinilo malé vývozní úspěchy této velmi dobré zbraně.

7,62mm samopal vz. 58 je dosud ve výzbroji AČR a Policie ČR, samozřejmě také na Slovensku.
Československo jako jediná země v rámci Varšavské smlouvy, měla zavedené převážně vlastní konstrukce, nikoliv sovětské vzory. Vývoj samopalu vzor 58 začal v roce 1956, konstruktérem byl Jiří Čermák a na vývoji se podílel také Ing.Bohuslav Novotný ve Výzkumném a vývojovém ústavu závodů všeobecného strojírenství v Brně. Výroba začala na přelomu let 1958-59 v závodě přesného strojírenství (nyní Česká zbrojovka) v Uherském Brodě a do roku 1988 bylo celkem vyrobeno 900 000 kusů v různých variantách. V současnosti je samopal zaveden v České a Slovenské armádě a vz58V je zaveden ve výzbroji Policie ČR a slovenské policie. Ve své výzbroji ho mají také indické speciální jednotky.
Samopal vz58 je lehká, automatická, ruční zbraň. Umožňuje střelbu jednotlivými ranami nebo malými (3-4 rány) příp. velkými (10-30 ran) dávkami. Samopal je určen k ničení živé síly protivníka střelbou nebo při boji nablízko pažbou a bodákem. Lze ho použít také k boji proti letadlům a vrtulníkům střelbou na 400 m (dávka) a 500 m (jednotlivé výstřely). Zbraň je přesná, má jednoduchou konstrukci, dlouhou životnost a snadnou údržbu.

Typy nábojů:

7,62-43s ocelovým jádrem
7,62-Sv 43svítící
7,62-Pz 43průbojně zápalný
7,62-Zm 43zaměřovací
7,62-Rd 43redukovaný
7,62-Cv 43cvičný

Verze samopalu vzor 58 používané v AČR:

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c3/Sa_58-JH01.jpg
vz.58 Ps pevnou (dřevěnou) ramení opěrkou
vz.58 Vse sklopnou (kovovou) ramení opěrkou
vz.58 Pis pevnou (dřevěnou) ramení opěrkou a s lištou pro upevnění infradalekohledu

http://hyperinzerce.cz/x-cz/inz/909/909025-samopal-vz-58-2.jpg

Ráže7,62 mm
Hmotnost samopalu bez zásobníku a bodáku2910 g
Hmotnost samopalu s bodákem a plným zásobníkem3770 g
Délka samopalu s bodákem1000 mm
Délka samopalu se sklopenou ramení opěrkou, bez bodáku635 mm
Kadence800 ran za minutu
Velikost zásobníku30 nábojů
Maximální dostřel2800 m
Účinný dostřel na pozemní cíle
800

COLT 45

1. července 2010 v 14:29

Pistole M1911 začala vznikla koncem roku 1890 jako důsledek hledání vhodné samonabíjecí pistole, která by nahradila řadu revolverů zavedených ve výzbroji armády USA. Na konci století totiž přijaly jednotlivé vojenské složky USA řadu zbrojních systémů v dosti rychlém sledu. Jednalo se o pušky M1892/96/98 Krag a M1895 Lee a řadu revolverů Colt a Smith & Wesson. Důsledkem tohoto poněkud nepřehledného stavu byla snaha o nalezení zbraně a munice, která by pokryla požadavky na ni kladené jednotlivými složkami armády USA.

V průběhu konce roku 1899 a začátkem roku 1900 probíhaly testy samonabíjecích pistolý systému Mauser (C96), Mannlicher (Steyr Mannlicher M1894) a Colt (Colt M1900). Ve stejné době bylo objednáno 1000 kusů pistole Luger Parabellum od německé společnosti DWM v ráži 7,65mm Luger. V rámci polních testů se prokázala malá zastavovací schopnost této munice a nakonec bylo v roce 1903 odebráno jen 50 ks, ale již v ráži 9mm Luger.
Generál William Crozier se stal v roce 1901 velitelem hlavního arzenálu armády USA a v reakci na problémy, s nimiž se potýkala americká armáda při bojích proti domorodým válečníkům na Philippinách, nařídil nové testování munice pro budoucí samonabíjecí pistoli. Ukázalo se totiž, že revolver Colt M1892 v ráži 38LongColt, nemá dostatečnou zastavovací schopnost. A tak se stávalo, že domorodí válečníci, často posíleni drogami, bojovali i po obdržení více zásahů z této zbraně. Důsledkem byl návrat k jednočinným revolverům v ráži 45Colt.

V roce 1904 byla přijata směrnice, že nová ráže pro pistole a zde cituji "by neměla mýt  menší průměr než 0.45. Na základě tohoto doporučení bylo roku 1906 předloženo armádě ke zkouškám šest samonabíjecích pistolí. Jednalo se produkty firem Colt, Bergmann, Deutsche Waffen und Munitionsfabriken (DWM), Savage Arms Company, Knoble, Webley a Wait-Merril. Velmi brzy byly vyloučeny tři typy a k dalšímu posouzení byly přijaty pistole od firem Savage, Colt a DWM všechny v ráži 45 ACP (Automatic Colt Pistol). Těmto třem zbrojovkám byly doporučeny úpravy, ale pouze Colt a Savage znovu předložili své modely. V průběhu let 1907 - 1911 se s těmito pistolemi konala řada polních zkoušek. Výsledkem bylo, že dne 29. března 1911 byla pistole Colt, pod označením M1911, přijata do výzbroje armády, námořnictva i námořní pěchoty USA.


Historie služby :

Původně M1911 vyráběla pouze zbrojovka Colt, ale vlivem vypuknutí první světové války došlo k navýšení poptávky po samonabíjecích pistolích. A tak začala M191 vyrábět i firma Springfield Armory.


Zkušenosti nabyté v průběhu první světové války vedly k menším modifikacím zabraně, a tak je od roku 1924  změněn název na M1911A1. Upravena byla spoušť, kohout, prodloužena ostruha tzv. "bobří ocas",. Dále bylo provedeno vybrání rukojeti při zadní úponě lučíku, zvolen jiný reliéf střenek a upraveno hledí. Vnitřní komponenty zůstaly stejné a jsou navzájem zaměnitelné.

Konstruktér arzenálu David Marshall Williams vyvinul konverzní sadu pro použití munice 22LR, důvodem bylo zlevnění výcviku ve střelbě. Využil princip vložené komory, aby umožnil střelbu z náboje s okrajovým zápalem, typu 22LR.

Druhá světová válka :

Druhá světová válka vyvolala velký hlad po všech zbraních a tak se výroba M1911A1 postupně rozbíhala i v dalších továrnách. Remington Rand (900.000 ks), Colt (400.000ks), Ithaca Gun Company (400.000), Union Switch & Signal ( 50.000), Singer (500), Springfield Armory a Rock Island Arsenal. Celkem bylo vyrobeno cca 2,7 miliónu kusů pro všechny složky armády a námořnictva USA. V letech po konci WWII bylo velké množství zbraní repasováno v armádních arsenálech a sloužilo od Koreje, až do dnes.
Před počátkem druhé světové války byl malý počet M1911A1 vyroben na základě licence v norské zbrojovce Kongsberg Vaapenfabrikk. Během německé okupace Norska produkce pokračovala. Tyto pistole jsou okupanty vysoce ceněny a po označení kódem 920 přiděleny bojovým jednotkám, kde se mezi vojáky stávají vyhledávanou zbraní.

Nicméně, koncem roku 1970 byla M1911A1 uznána jako zastaralá a ne plně vyhovující moderním požadavkům kladených na samonabíjecí pistoli pro armádní využití.  Pod politickým tlakem v rámci NATO bylo vypsáno výběrové řízení a ráže změněna na 9mm LUGER. Po náročných testech a řadě odvolání nakonec vyhrála italská pistola Berreta M92S a byla pod označením M9 dne 14. ledna 1985 přijata do  výzbroje všech druhů vojsk USA.

Tím začalo postupné vyřazování M1911A1 z aktivní služby. Avšak řada speciální jednotek se svojí oblíbené zbraně a její zastavovací schopností odmítla vzdát a používá ji dodnes. Jedná se o USMC
( M1911A MEU ), US Special Operations Command, 1st Special Forces  Detachment-Delta (Delta Force), USCG, FBI, DEA, SWAT jednotky jednotlivých policejních sborů atd.

Díky velkému počtu výrobců a úpravců je M1911 a její modifikace velmi rozšířenou i mezi střeleckou veřejností a to nejen v USA, ale i v celém světě. Používá se nejen při službě, ale i při sportu ( IPSC ), lovu, osobní ochraně. Dá se říci, že si každý může vybrat a nechat upravit M1911 k obrazu svému.


M1911A1 MEU (SOC)

Pro vybrané jednotky USMC Marine Expeditionary  byla M1911A1 upravena na model M1911A1MEU tím, že byla přidána montáž taktické svítilny na spodek přední části rámu dle pacifikace STANAG MIL1913. Byl prodloužen bobří ocas, oboustranná pojistka, změněny střenky a použity špičkové zásobníky firmy Wilson.

Konstrukce:

M1911 je samonabíjecí pistole s SA spoušťovým ústrojí, používající systém uzamčení hlavně typu Browning s řetízkem. Hlaveň se uzamyká pomocí žeber umístěných před komorou do shodného vybrání v závěru.Po výstřelu je závět tlačen zpětným rázem vzad a vlivem poklesu konce hlavně dojde k odemčení žeber. Závěr poté pokračuje v pohybu vzad až do své úvrati. Tímto dojde k napnutí spoušťového ústrojí a zároveň je z komory vyhozena prázdná nábojnice. Při návratu závěru vpřed je ze zásobníku podán další náboj, který je přes skluzavku vtlačen do komory. Dojde k opětovnému uzamčení žeber a zbraň je připravena k dalšímu výstřelu. V případě, že je zásobník prázdný, je závěr zachycen v zadní úvrati záchytem závěru. Po přebití zásobníku za plný se stlačením záchytu závěru vypustí závěr vpřed a zbraň je nabita.
M1911 má dvě pojistky. Manuální pojistka, která je řešena jako kyvná páka, je umístěná na konci rámu při přechodu do závěru. Při nataženém kohoutu je možno zbraň zajistit s nábojem v komoře. Druhá pojistka je tlaková na zadní straně rukojeti ( tzv. dlaňová pojistka ). Při správném úchopu zbraně je stlačena dlaní střelce a tím je odjištěn spoušťový mechanizmus.
Zásobník je ocelový a zasouvá se zespodu, do šachty v rukojeti. Kapacita dle výrobce je při ráži 45ACP 7ks, nebo 8ks. Tlačítko záchytu zásobníku je v přechodu spodní úpony lučíku do rukojeti a lze ho umísti jak vlevo, tak i vpravo.
Coltweb1Coltweb2
Coltweb3

Tento colt zařadila americká armáda do výzbroje před první světovou válkou a teprve nedávno jej nahradila pistolí typu Beretta 92 ráže 9 mm.Avšak v době války v Perském zálivu měla výroba těchto nových pistolí zpoždení,a tak řada jednotek,zejména námořní pěchoty,měla místo nich své věrné pětačtařicítky.Colt typu M1911 se ve Spojených státech stal zbraní podle níž se posuzují všechny ostatní.Dodnes je velmi oblíbený mezi sportovními střelci ,velká ráže jeho nábojů přináší oproti nábojům ráže 9 mm typu Parabellum,oblíbeným v Evropě,některé výhody.Základní konstrukce coltu se hodně a často obměňovala,zvláště pro sportovní nebo bojové účely.
Náboje.............................ACP .45 inch
Úsťová rychlost................253 m/s
Hmotnost..........................1 130 g
Celková délka zbraně........220 mm
Délka hlavně.....................127 mm
Počet nábojů v zásobníku..7 nábojů

M-16

1. července 2010 v 13:14

Stručný popis a historie vzniku zbraně
Útočná puška Colt M16 (AR-15) je americká legenda, kterou používá americká armáda již dlouhá desetiletí. Základem této zbraně se stala puška z dílny Eugena Stonera Armalite AR-10, používající ráži 7,62 mm. V 50. letech, kdy nová puška vznikala již stoupaly tendence M16.jpgpoužívat u pušek spíše menší ráži. Důvod byl prostý - puška s menší ráží (slabším nábojem) je lépe ovladatelná při střelbě dávkou a voják s sebou může nést více střeliva. Nevýhodou je ovšem menší energie náboje v cíli a také menší dostřel. 
Licenci na výrobu pušky AR-15 koupila v roce 1959 americká zbrojovka Colt. V roce 1961 pušku nakoupilo americké letectvo a poté i pozemní vojsko, do výzbroje byla přijata pod názvem M16. První tvrdou zkouškou nové pušky byl vietnamský konflikt. Tam ale nová zbraň příliš neobstála, byla velmi náchylná k zasekávání a ačkoliv byla výrobcem nazvána tzv. "samočistící zbraní", bylo nutno se o ni pečlivě starat. Armáda ji dokonce na čas stáhla a nahradila starší puškou M14.
V roce 1967 došlo k modernizaci a nová verze nesla označení M16 A1. Počátkem 80. let došlo k další, tentokráte výrazné úpravě a vznikla tak verze M16 A2, kterou dodnes používá většina amerických ozbojených složek. Verze M16 A3 a A4 (na obrázku nahoře) zaznamenaly již jen kosmetické úpravy a přidání moderních bojových prvků (optické zaměřovače atd.).
Celá řada variant
Puška M16 se proslavila také jako zbraň, která existuje v mnoha variantách, a se kterou je možno použít bohaté příslušenství. M4.jpgAsi nejznámější odnoží klasické M16 je karabina M4 (na obrázku vpravo). Tato karabina je v současné době velmi oblíbena u mnoha zásahových jednotek a to především díky své nízké váze, malé délce a zachování všech pozitivních vlastnostní náboje ráže 5,56 mm. M16 A1 je varianta, která vznikla ještě v průběhu roku  1967 a oproti původní verzi obsahovala navíc jeden zvláštní a velmi důležitý ovládací prvek - páčku pro manuální doraz závěru. Tzn. v případě, že se závěr v nějakém místě zasekl, bylo ho možno pomocí této páčky manuálně vrátit do přední polohy, a tím byla zbraň opět použitelná. msixteenlgcol.gifModel M16 A2 přinesl řadu změn - mezi nejdůležitější patřila změna tvaru předpažbí a také nový režim střelby - se zbraní již nebylo možno střílet dlouhými dávkami ale pouze salvami po 3 nábojích (a samozřej- mě také jednotlivými ranami). Verze M16 A3 přinesla nové moderní prvky, optické zaměřo- vače atd. Na obrázku vlevo je možné vidět rozdíly mezi různými variantami pušky: zcela nahoře je model M16 A1, v levém sloupci pod ním pak původní puška AR - 10, pod ním prvotní model M16 a zcela dole pak současná verze M16 A2. V pravém sloupci jsou pak vidět další varianty: Colt Commando, karabina M4, M16 jako lehký kulomet s dvojnožkou a těžkou hlavní a verze opatřená tlumičem hluku výstřelu a optickým zaměřovačem. 
Technické parametry
Jak již bylo zmíněno, puška používá standartní puškový náboj NATO ráže 5,56 x 45 mm. V USA se náboj označuje .223 Remington. Energie tohoto náboje se pohybuje v rozmezí 1700 - 1900 J, úsťová rychlost je pak přibližně 900 m/s. Střela je konstruována tak, aby způsobila co možná největší poškození tkáně (do těla prorazí malým otvorem a díky vysoké rychlosti je MG42andM16_005_sized.jpgschopna projít naskrz) a tím také k usmrcení cíle. Zbraň pracuje ve všech verzích na pripcipu odběru prachových plynů z hlavně, standartní schránkový zásobník má kapacitu 30 nábojů. Délka hlavně se standartně pohybuje v rozmezí 350 - 500 mm (samozřejmě podle verze).
Kadence zbraně je v rozmezí hodnot 600 - 850 ran/min. Model M16 A2 umožňuje salvovou střelbu po 3 ranách, předchozí modely jsou plně automatické. Střelba s touto zbraní je možná na vzdálenost max. 400 metrů, pak náboj prudce ztrácí rychlost a tím i energii. Na snímku vlevo jsou vidět hlavní ovládací prvky: spoušť, klika závěru, seřiditelná mířidla, páčka pro doraz závěru, výhozné okénko a pojistka zásobníku. Na opačné straně se pak nachází volič režimu střelby v kombinaci s pojistkou spouště. Model zobrazený na této fotografii je určen pro praváka.
První verze byly nespolehlivé (kvůli špatné munici) a američtí vojáci je odmítali, proto je u těchto zbraní také druhotné označení:
  • XM1-E1 (AR-15) byla experimentální verze, která však měla problém se zasekáváním závěru.
  • M16A1 u této verze byla přidána páčka na ruční dovření závěru, měla hladké předpažbí. Byla hojně používána ve Vietnamu, kde byla protějškem AK-47.
  • M16A2 je novější verze (používaná až po "Vietnamu"), která má drážkované předpažbí a zásobník na 30 nábojů; umožňuje střelbu po tříranných dávkách (M16A2 mají i modifikaci na plně automatický režim).
  • M16A3 se od předchozí verze se liší pouze rychle odnímatelnou transportní rukojetí pro rychlejší nasazení kolimátoru či optiky (rukojeť je nasazena na tak zvanou R.I.S. lištu).
  • M16A4 upraven vnitřní mechanizmus pro vyšší odolnost proti okolním vlivům (písek, bláto, ...) a přidána R.I.S. předpažbí.
Rozdíly mezi označením AR-15, XM-16 (XM16E1) a M16A1 jsou následující. AR-15 je konstrukční název, dodnes však používaný u označení civilní verze této zbraně (u civilní verze není automatický režim, zbraň je pouze poloautomatická). XM16E1 je označení pro experimentální model M16 a E1 znamená první experimentální úprava. Po schváleni modifikací se písmeno X vypouští a E je nahrazeno písmenem A. Tedy název XM16E1 se po schválení promění na M16A1
MUNICE:Zbraň používá náboje 5,56 × 45 mm NATO (.223 Remington). V prvních verzích byl použit zásobník na 20 nábojů, zásobníky na 30 nábojů byly plánovány i původně. Měly však četné výrobní vady, které byly převážně ve špatných pružinách. Je možné i vzácně vidět speciální 50-ti nábojové zásobníky, ale většina vojáků nabíjela pouze 18, protože při plném nabití měla zbraň tendenci se zasekávat z důvodu špatné pružiny na posunování nábojů v zásobníku. Později se začaly používat zásobníky na 30 nábojů poté, co byly odstraněny konstrukční vady. 30ranné zásobníky je občas možné spatřit na fotografiích z Vietnamského konfliktu.
DALŠÍ VERZE:Speciální jednotky používaly její zkrácenou variantu XM177E1 neboli Colt Commando (také označovanou jako CAR-15, což je však matoucí, protože tak se nazýval i experimentální model), vyznačující se kratší hlavní a výsuvnou pažbou (tato zbraň byla jakýsi předchůdce M4). Obě zbraně používají DINRail lištu pro uchycení přídavných zařízení jako laserový zaměřovač, granátomet M203 (jako první využit experimentální granátomet XM148), optika (např. u Rangers oblíbený orion). Colt M4, další standardní zbraň amerických ozbrojených sil, je stejný princip zbraně AR-15, kde se odlišuje délka hlavně.
KONSTRUKCE:Zbraň používá systém uzamčení rotačním závorníkem ovládaným tlakem prachových plynů odebíraných z hlavně na píst. Zbraň se skládá z pouzdra závěru (horní část - upper reciever) ve kterém je zašroubovaná hlaveň a rámu zbraně obsahující spoušťový mechanismus, rukojeť a šachtu zásobníku. Zde je také namontovaná pažba. Vratná pružina je umístěna v hlavišti pažby, což lze považovat za rozporuplný konstrukční detail, protože toto brání aplikaci sklopné ramenní opěrky a taktéž se vibrace stlačování vratné pružiny přenáší do tváře střelce.

něco o zbraních

1. července 2010 v 9:56

Název: Colt M1911A1
Ráže: 0.45 APC
Kapacita zásobníku: 7

Základní zbraň americké armády. Velmi účinná na krátké vzdálenosti, spolehlivá, lehká.


Název: Revolver 38
Ráže: 0.38 special
Kapacita zásobníku: 6

Standardní, jednoduchý, spolehlivý revolver.
Název: Smith & Wesson Model 39
Ráže: 9mm x 19mm
Kapacita zásobníku: 8

První moderní pistole od Smith and Wesson. Speciální jednotky a Navy SEAL používají S&W model 39 s tlumičem na svých tajných misích.

Název: M1 Carabine
Ráže: 0.30 Carabine
Kapacita zásobníku: 15

Lehká a elegantní zbraň. Má střední účinek na dlouhé vzdálenosti, byla vyvinuta za 2. světové války pro pěchotu a především tankové posádky. Její největší plus je jednoduchá údržba.

Název: M1 Garand
Ráže: 30-06
Kapacita zásobníku: 8

M1 Garand je proslulá pěchotní zbraň zdob 2. světové války. Ve hře se nachází její odstřelovačská verze, používá vnitřní zásobník (rámečky) s osmi náboji, má zabudovanou optiku. Výborná zbraň na dlouhé vzdálenosti.

Název: Winchester 70
Ráže: 30-06
Kapacita zásobníku: 5

Výborná lovecká a odstřelovačská puška, nazývána nejlepší opakovačkou tohoto století.
Název: M3 Grease Gun
Ráže: 0.45 APC
Kapacita zásobníku: 30

Americký ohlas na britský Sten Gun, typický válečný výrobek, ohyzdná zbraň. Levný, jednoduchý samopal. Americká armáda je používala od poloviny 2. světové války. Velký počet této zbraně byl exportován do celého světa. Plně automatická.

Název: M1A1 Thomson
Ráže: 0.45 ACP
Kapacita zásobníku: 30

Upravená verze Thomsonu 1928. Rozsáhle používaná během 2. světové války, později během války v Koreji, kde se ukázala spolehlivou a účinnou zbraní. Hlavní předností zbraně je její účinnost na krátké a střední vzdálenosti. Nevýhodou je docela velká hmotnost.

Název: Remington 870
Ráže: Kalibr 12
Kapacita zásobníku:7
Remington 870 je jedna z nejpopulárnějších amerických zbraní, výborná pumpovací brokovnice. Používána lovci, policisty a vojáky. Výborná zbraň na krátkou vzdálenost a v uzavřených místnostech, na dlouhé vzdálenosti nemá prakticky žádný účinek.

Název: M-16A1
Ráže: 5.56 x 45 mm NATO
Kapacita zásobníku: 20 (ve hře 18)

Výborná útočná puška, standardní zbraň americké armády. Zbraň používá menší kalibr narozdíl od ostatních pušek. Zpočátku byla M-16 vyráběna jako tzv. "samočistící" zbraň, ale zkušenosti ukázaly, že je třeba o pušku řádně pečovat. Dříve se dokonce doporučovalo mít v zásobníku pouze 18 nábojů, aby se snížilo riziko zaseknutí.

Název: M60
Ráže: 7.62 x 51 mm NATO
Kapacita zásobníku: 100

Univerzální lehký kulomet, jehož výhodou je snadná montáž na vozidla. Není však příliš spolehlivý, protože se často zasekává a přehřívá.



Název: TT-33 Tokarev
Ráže: 7.62 x 25
Kapacita zásobníku: 8

Standardní ruská pistole používaná během a po 2. světové válce, později byla nahrazena Makarovem. Ve východních státech jako je Čína a Severní Korea bylo vyrobeno mnoho kopií této pistole.

Název: Makarov
Ráže: 9 x 18 mm
Kapacita zásobníku: 9

Tato zbraň byla vyrobena pro základní osobní obranu. Používána armádními důstojníky a policisty v Sovětském svazu. Vyráběna také v Číně, Belgii a Východním Německu. Standardní zbraň Rudé armády. Je spolehlivá, účinná a lehká.

Název: PPS-41
Ráže: 7.62x 25
Kapacita zásobníku: 71

Proslulý sovětský samopal ©pagin byl hodně používán za 2. světové války. Po válce byl vyvážen do mnoha zemí. Díky velké kapacitě zásobníku a rychlé střelbě je velmi užitečný na krátké vzdálenosti.
Název: PPS-43 Sudajev
Ráže: 7.62 x 25
Kapacita zásobníku: 35

Jde o zřejmě nejlepší sovětský samopal z 2. světové války. Byl vyráběn v Leningradu během 900 dní obléhání z místních materiálů. Po válce byl mohutně vyvážen do Asie, Číny a Severní Korey. Je velmi hlučný a je používán především na Blízkém východě.
Název: Mosin-Nagant
Ráže: 7.62 x 54R
Kapacita zásobníku: 5

Třebaže historie této ruské zbraně sahá až do roku 1891 , byla vyráběna především po 2. světové válce. Třebaže není příliš spolehlivá, je velmi používaná a docela přesná.

Název: SKS Simonov
Ráže: 7.62x 54R
Kapacita zásobníku: 10

Návrh na výrobu této útočné karabiny přišel během 2. světové války. Masová produkce začala po válce a zbraň byla vyvážena do mnoha zemí. Kopie byly vyráběny v Číně, Severní Korey, Východním Německu a Jugoslávii. Odhadem bylo vyrobeno asi 15 miliónů kusů. Jde o přesnou a spolehlivou pušku. Spolu s AK-47 bylo SKS hojně rozšířeno mezi partyzány.

Název: Twin barrel shotgun
Ráže: Kalibr 12

Klasická lovecká dvouhlavňová brokovnice. Extrémně účinná a smrtící na krátké vzdálenosti.
Název: AK-47 Kalashnikov
Ráže: 7.62x 39 WP
Kapacita zásobníku: 30 (ve hře 28)

Kalashnikov je výborná ruská útočná puška, široce používaná a vyráběná v mnoha zemích. Je velmi spolehlivá a přesná, může být používána vkaždém prostředí, za každých podmínek. Je to jedna znejlepších zbraní ruských jednotek. Mnoho amerických vojáků ze speciálních jednotek používají Kalashnikov místo standardní výzbroje, nejen pro jeho velkou spolehlivost, ale také pro zmatení nepřítele - AK-47 je poměrně hlučná zbraň.

Název: SVD Dragunov
Ráže: 7.62x 54R
Kapacita zásobníku: 10

Dragunov původně vycházel z AK-47. Jeho hlavní role je extrémní účinnost na velkých vzdálenostech. Tak byla ruské armádě poskytnuta velmi mocná zbraň. Nicméně je to velmi spolehlivá a přesná, dnes už standardní odstřelovačská puška. Hojně používaná Armádou České republiky.

Název: RPD-Degtarev
Ráže: 7.62x 54R
Kapacita zásobníku: 100

Sovětský lehký kulomet z období 2. světové války. Po válce byl vyvážen do mnoha komunistických zemí.

obrázky

1. července 2010 v 9:54
http://airsoft.cz/shop/images/ram_zbrane_pucle.jpghttp://www.adam.chytrak.cz/Mosin-Nagant.jpg
http://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/mac10.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/p90.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/ump45.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/mp5.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/m3.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/glock18.jpghttp://www.military.cz/opevneni/zbrane_n.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/deserteagle.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/fiveseven.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/p228.jpghttp://www.praha12.cz/photos/aktuality/02_09_Beztrestne_zbrane.jpghttp://airsoft.cz/shop/images/CY-320111_m.jpghttp://www.gamepark.cz/pictures/00/12/20/122047.jpghttp://airsoft.actionshop.cz/zbozi-nahledy/pst-m23-tmmk23socom.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/sg552.jpghttp://airsoft.actionshop.cz/zbozi-nahledy/hbb14.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/g3sg1.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/m249.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/aug.jpghttp://polesoviceairsoft.wbs.cz/STC-49P.jpghttp://www.bss.asportal.cz/Galerie/Zbrane2/slides/M4A1-sniper2.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/famas.jpghttp://hlzone.czechgamer.com/cstrike/img/pictures/weapons/scout.jpghttp://airsoft.actionshop.cz/zbozi-nahledy/tm_hk_g3a3.jpghttp://www.hvezdnevalky.profitux.cz/zbrane/dh17.jpghttp://image.tn.nova.cz/media/images/440xX/Dec2009/583277.jpghttp://www.paintballelite.cz/images/zbrane.gifhttp://media.novinky.cz/527/185279-top_foto1-og03s.jpghttp://www.genitron.com/Unique/Mannlicher-Model-1901.jpghttp://polesoviceairsoft.wbs.cz/CY-400700.jpghttp://www.bss.asportal.cz/Galerie/Zbrane2/slides/KIF_5952.JPGhttp://cod5.cz/pictures/weap/nambu.jpg